8. května 2011
Ahoj, jsem holčička. Je mi 5 let a jmenuji se Raimunda. Jsem ve školce, budu tu prý o jeden rok déle kvůli mému šišlání.
Teď si jdu s Haničkou (je o jeden rok mladší než já, ale i tak si perfektně rozumíme) hrát s panenkami, hrajeme si, že jsou to naše děti, o které se staráme. Já bych si radši hrála s kostičkami nebo si něco stavěla, ale když je Hanička na řadě, vždy si vybere panenky.
Když jsme v plném proudu fantazie, volá nás učitelka k obědu. Mňam! Máme krupicovou kaši, tu já mám moc ráda, proto rychle utíkám a šup jsem první v řadě. Dostala jsem toho málo, tak jsem to měla rychle snědené - ještě dřív, než skončila řada, a tak se znovu zařadím. Zase mám toho málo. Zase to mám rychle snědené, a tak si toho nandám víc. Ale bohužel není kakao a bez kakaa to není tak dobré, tak to sním a jsem plná.
Jak všichni dojedli, jdeme spát. Já chodím s předškoláky (už druhý rok, protože jsem neusínala, takže jsem všechny otravovala). Ležím, slyším pohádku a povídám si s mým miláčkem Honzíkem. Máme se oba strašně rádi už asi rok.
Povídáme si, povídáme, zasmějeme se, povídáme a povídáme, až najednou přijde učitelka, že je čas po těch 2 hodinách vstávat, a já se s mým miláčkem Honzíkem divím, že už to jsou 2 hodiny.

Raimunda a Honzík, © Žížala123

Chvíli si hrajeme a pak přijde pro mě a brášku maminka. Já se těším zase na zítřek do školky za mým miláčkem Honzíčkem.

1. dubna 2011
Dneska má narozeniny Honza. Já se těším, co mi řekne na ty dárky, které mu dám.
Dnes jsem ve školce trochu dřív a čekám na Honzíka. Když konečně přijde, jde ke mně a kouká se, co to držím za zády. Popřeji mu k narozeninám, dám mu pusu na tvář a oba se začervenáme. Když jde do oddílu, tak to tam je připravené. Vše jsem vymyslela sama. Honza jen kouká a diví se, jak se to sem dostalo. Řekla jsem mu, že jsem to tady pro něj nazdobila, aby byl šťastný, a on mi na to odpověděl, že jsem to dělat nemusela.
Přijdou učitelky a řeknou, že dnes má narozeniny Honzíček a že se bude dělat koza. Já si kleknu na čtyři, učitelky vezmou Honzu za ruce a nohy a bouchají s ním o mě pětkrát (podle toho kolik mu je let), mně to nevadí.
Po obědě si jdeme lehnout a povídám si zase s Honzou. Dnes má hodně dobrou náladu.

2. dubna 2011
Dneska mám narozeniny já. Jé! já jsem se na to tolik těšila. Schválně, jestli si to Honza pamatuje, ale podle mě jo, tak se uvidí. Snídani nemám ráda, nerada ráno jím a navíc se budu muset obléct, tak ať je to rychlé. Ve školce to bude ještě lepší, protože když má někdo narozeniny, tak se dělá koza. Ta je super a ještě navíc dostanu ten výborný koláč.
Už jdeme do školky, už se těším. Jdu dovnitř, obuji se a jdu do svého oddílu. Rovnou se rozloučím s maminkou a čeká na mě Honza, který má něco v ruce za sebou. Hádám, že to bude pro mě, a proto se začervenám. Jdu k němu, on mi podá ruku a přeje mi vše nejlepší. Pak mi políbí ruku a podá mi dárek. Sada na malování! Ta se mi hodí, právě mi doma docházely tužky. Poděkuji mu a dojdu s ním do oddílu.
A koukej, tam je další překvapení a nejspíš taky pro mě. Na mém místě je narozeninová čepička a všude je to ozdobené. Zeptala jsem se, kdo to udělal, a najednou se ozve Hanička, která jde ke mně také s rukou za zády. Nejspíš má taky dárek. Přijde ke mně a popřeje mi. Když mi ukáže dárek, otočí se na Honzu a dá mu ho. Nejspíš mu to včera na jeho narozeniny zapomněla dát.
Jdu si sednout a na židličce uvidím přáníčko. To bylo od učitelek, kterým jsem poděkovala. Sedla jsem si a vzala jsem si na sebe narozeninovou čepičku, sedla mi jako ulitá.
Po chvilce se ozve učitelka a říká: „Dneska má narozeniny Raimunda, tak ji uděláme kozu.“ Jdu na koberec, učitelky mě vezmou za ruce a nohy. Honza si před nás klekne na čtyři a učitelky se mnou o něj bouchnou šestkrát (podle toho, kolik mi je let).
Zatím všechno vychází. Jedna učitelka odešla, ale po chvíli přišla i s koláčem. Když mi kousek ukrojí, tak si ukousnu. Mňam, ten se jim ale povedl!
Dneska pro mě maminka přišla nějak ještě před obědem, tak se rozloučím. Ne! Já jsem si vzpomněla, my jedeme k zubaři! Ne! Ne! Ne! Proč?! Já nechci!
Jsme u zubaře a je to tu nové. Tedy není to nové, ale máme nového zubaře, který je mladý, pohledný a milý. Když zjistí, že mám narozeniny, tak mi popřeje. Při kontrole zubů na mě pořád mluví. Naštěstí mám zuby v pořádku, tak mě pochválí a my odcházíme.