Fatra Napajedla uvádí v reedici šest sedacích nafukovacích hraček Libuše Niklové. Jejich jedinečné řešení si designérka nechala i patentovat.

Nadčasový design Libuše Niklové Hračky Libuše Niklové zaznamenávají velký úspěch díky putovní retrospektivě designérky. Ta se doposud konala v Domě umění ve Zlíně (2010), ve stejném roce také v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze a v Muzeu dekorativních umění v Paříži (2011). Její hračky mají již své čestné místo ve sbírkách prestižních zahraničních muzeí jako pařížského Muzea dekorativních umění v Paříži a Muzea moderního umění v New Yorku. Libuše Niklová se dočkala dalšího mezinárodního úspěchu - The Museum of Modern Art (MoMA) v New Yorku totiž tuto českou návrhářku zařadilo do výstavy Designing Modern Women 1890–1990. MoMA již ocenila tvorbu Niklové v loňském roce, kdy se její hračky objevily na výstavě Století dětí: Vyrůstání s designem. Nafukovací žlutá žirafa z Fatry dokonce zdobila titulní stránku webu výstavy. Libuše Niklová se tak v New Yorku objevila í vedle takových ženských ikon designu jako jsou Charlotte Perriand spolupracující s architektem Le Corbusier, nebo Lella Vignelli. Slavná retro edice nafukovacích sedacích hraček z Fatra Napajedla.

Slavnou trojici Buvol (1971), Slon (1972) a Žirafa (1971), kterou firma začala znovu vyrábět, nyní nově doplňují Prasátko (1974), Housenka (1974) a Koník (1971). Ty všechny se dnes vyrábějí a jsou v prodeji.

Nové hračky od současných designérů

Alíkova soutěž se slavným slonem z Fatry V nové Alíkově soutěži hrajeme do 30.5.2016 o slavné slony z retro edice nafukovacích hraček Fatra Napajedla.

Zároveň Fatra dala volnou ruku současným českým designérům, kteří pro ni navrhli jedinečnou kolekci nafukovacích hraček.

Kurátorka projektu Tereza Bruthansová vybrala čtveřici našich předních designérů, kteří mají k hračkám od Fatry, především těm od paní Niklové blízko: „Iniciovala jsem tento projekt, neboť mi to přišlo jako další logický krok poté, co jsme díky knize o Libuši Niklové vzbudili velký zájem o její dílo.

Nejprve nechal Petr Nikl, syn designérky ve Fatře ‚vstát z mrtvých‘ Buvola. Po jeho úspěchu Fatra začala vyrábět znovu i jeho další ‚kolegy‘ - Žirafu a Slona a nyní ještě další zvířátka z této jedinečné série dětských sedacích hraček. Takže dnes nastal čas paralelně s touto reedicí dát slovo též současným designérům.

Jan Čapek i Anna a Jerry Kozovi již hračky v minulosti navrhovali. Grafická designérka Zuzana Lednická (mimochodem původně vystudovala obor hračka) žije dílem Niklové již několik let, neboť právě ona je autorkou vizuální podoby jak monografie tak výstav o ní.

Všichni mají více než jednoho potomka, takže dětský svět důvěrně znají.“

Nafukovací bulík z Fatry

Jan Čapek vytvořil Psa Bulíka, jímž navázal na design sedacích hraček Niklové. Jeho ztvárnění anglického bulteriéra se může pochlubit nafukovacím obojkem. „Bulteriéra máme doma a vizuálně je pro mě stále zdrojem fascinace. Je to jedno ze snadnorozpoznatelných plemen a baví mě hrát si v kontextu dětské hračky se stereotypem takzvaného bojového psa - zabijáka dětí, což je kategorie, kam je neprávem zahrnován.“

Nafukovací formule z Fatry

Jeho druhým objektem je aerodynamicky elegantní Formule se zajímavými detaily, pro niž ho inspirovalo tělo Žirafy od Libuše Niklové. „Nápad na závodní autojsem dostal přímo ve fabrice, kdy se vedle sebe povalovaly zkoušky obojků mého psa a Žirafa Niklové. Byla naležato a její dlouhý krk ve spojení s koly mi připomněl doutníkový tvar závodních aut první poloviny 20. století.“

Nafukovací koza z Fatry

Anna a Jerry Kozovi, kteří spolupracují zatím výhradně při navrhování hraček, navrhli jak jinak než Kozu, která ponouká dítě k objevování a prozkoumávání všemi smysly. „Má tři nohy, což mimochodem umožňuje jednodušší svařování, veselou bradku, výrazné rohy, pískací vemínko a průhledné vypouklé oči z měkčeného plastu, jimiž lze nahlédnout do tajemného prostoru uvnitř zvířete.“ Je bílá, ale má výrazné barevné prvky včetně cedulky s logem Fatry.

Nafukovací traktor z Fatry

Dále z jejich dílny vzešel Traktor, jenž se vyznačuje velmi příjemně zaobleným tvarem a velkými koly, které dětem poskytují kulaté průhledy a vybízejí je ke hře. Jeho světla jsou pojata podobně jako oči Kozy. „Jelikož máme dva syny, pustili jsme se do návrhu hračky jako dopravního prostředku, který je obvzláště pro kluky zajímavý. Chtěli jsme vytvořit charakteristický princip, který bychom mohli následně rozvíjet do celé kolekce – navázat např. buldozerem, autem, ale i ovečkou nebo krávou.“

Nafukovací míče z Fatry

Zuzana Lednická se podepsala pod kolekci nafukovacích míčů s výraznými několikabarevnými ale i černobílými grafickými vzory. „Dost jsem přemýšlela, co bych mohla navrhnout, a obávala jsem se, že návrh celé hračky, protože jsem především grafická designérka, nezvládnu.Potom mě napadlo, že můžu použít technologii sítotisku a navrhnout nové potisky míčů. Využít toho co umím nejlíp a spojit to s hračkou.Chtěla jsem vytvořit jednoduché výrazné a vzájemně kombinovatelné rastry a využít tak maximálně možnosti výroby ve Fatře. A koneckonců tak i navázat na práci Libuše Niklové, která byla sama autorkou nespočtu úžasných potisků na hračkách a právě i míčích.“

Co pro vás znamená výzva navrhovat pro Fatru?

Čapek: „Tato práce je snem každého designéra. Nafukovací hračky Fatry jsou součástí našeho kolektivního vědomí. Jsou to ikony českého designu a mít možnost stát se součástí historie značky je skvělé.“

Kozovi: „Hračky Libuše Niklové milujeme a je pro nás nepřekonatelnou metou a motivací se pokusit přiblížit k jejímu odkazu. Je to tedy opravdu velká výzva. Máme možnost pracovat na hračkách, které jsou cenově dostupné téměř každému!“

Lednická: „Možnost navázat na práci Libuše Niklové a pro mě osobně návrat k navrhování hraček, které jsem studovala na střední škole. A také se přiblížit tvorbě Niklové z jiného pohledu než dosud, kdy jsem se starala o vizuální prezentaci její tvorby ve formě monografie či výstavy.“

Jaké je navrhovat nafukovací hračky?

Čapek: „Navrhovat nafukovací hračky pro mě znamenalo začít úplně od nuly! Vzdáleně by se to asi dalo přirovnat k navrhování oblečení. I tady se vychází z plošného střihu folie, která se potom nesešije, ale svaří. Oproti oděvům tady ale jednotlivé švy/sváry musí být všechny v jedné ploše. Svařuje se totiž vždy na absolutní rovině. Zároveň je to oproti krejčovství citlivější na tvar v tom, že nafouknutím, vše vyjde najevo. Vlastní proces výroby prototypů je také značně časově náročný. Svařuje se po kouskách pomocí různě naohýbaných plechů, které fungují jako elektrody. Pokud si tedy nějaký tvar vymyslíte, trvá značné úsilí, než máte možnost zjistit že jste obrazně ‚zcela vedle‘. Tento postup nejde nijak přeskočit a v podstatě to zcela vyřazuje použití počítače. Navrhování nafukovacích hraček tedy pro mě byl totální ‚oldschool‘, návrat k poctivé manuální práci. Ve výsledku ale zase s hrdostí mohu říct, že na hračkách doslova každý milimetr tvaru prošel fakticky mýma rukama, a to mnohokrát!“

Kozovi: „Bylo to zajímavé, neboť jsme byli v koncích se všemi klasickými postupy jako je vizualizace, 3D modely, papírové modely, pevné modely - nic z toho nefungovalo. Museli jsme se dostat ke střihům, následně svařeným v rovině, přičemž výsledný detailní tvar je navíc daný roztažností materiálu. Nekonečný proces pokusů a omylů.“

Může podle vás současná česká hračka konkurovat čínské masové výrobě?

Čapek: „Od začátku jsem se snažil nedělat takzvaně designovou, ale českou masově vyráběnou hračku. Výrobní náklady naší hračky budou vždy vyšší než u hračky čínské, hlavním zájmem ale je, aby všechna ostatní hlediska byla už na straně české hračky, a to tak razantně, že to člověku ve výsledku za tu stovku navíc stojí. Navíc trend se jednoznačně kloní k podpoře lokálních a původních věcí. Od jídla, přes vše ostatní.“

Kozovi: „Ten příběh a autorský design vymaňuje tyto hračky z jejich přímé konkurence.“

Lednická: „Myslím že to jsou dva oddělené světy - takže si ani vzájemně nekonkurují. A obecně věřím v návrat kvality a výjimečnosti.“