Slovo „advent“ pochází z latiny, a to se slova „adventus“ neboli příchod. A příchod čeho? No přece příchod spasitele – Ježíše Krista. A jakou dobu označujeme slovem advent? Advent je obdobím jednoho měsíce před Štědrým dnem, tedy rozmezí mezi 27. listopadem a 25. prosincem.
Počátky adventu se datují již do 4. století našeho letopočtu. Kde? Do jižní Galie a do Španělska. V době 12. – 13. století se advent stal začátkem nového liturgického roku.
Dříve, tehdy, kdy advent byl ve svém prvopočátku, se jednalo o postní dobu trvající až 8 týdnů. Ve všední dny (kromě sobot a nedělí) v období mezi 11. listopadem a 6. lednem se nesměly jíst pokrmy z masa, mléka, vajec a sýra. Zakázána byla taky veškerá hudba, zpěv i tanec. Lidé se měli zřeknout všech radovánek.
A kdy se advent stal čtyřtýdenním obdobím před Vánoci? Stalo se tak až v jedenáctém století. Předtím byl advent dobou, která kolísala mezi 2-6 týdny. A jak se neděle před Štědrým dnem nazývají?
- neděle – Železná
- neděle – Bronzová
- neděle – Stříbrná
- neděle – Zlatá
Symbolem Adventu je adventní věnec.
Adventní věnec je vždy kulatého tvaru. Obsahuje buď 4 svíčky, výjimečně 5 (ta se zapaluje na Štědrý den a Boží hod), nebo žádnou. Zprvu se adventní věnce zavěšovaly ze stropu pomocí stužek, dnes se pokládají na stůl, nebo se věší na domovní dveře. Tyto věnce bývají povětšinou zdobeny větvemi z jehličnatých stromů a stuhami. Je to jedna z nejdůležitějších dekorací příchodu Vánoc.
V této době čekání na příchod spasitele slavíme mnoho adventních svátků.
Sv. Ondřej
První z adventních svátků se slaví již 30. listopadu a je jím svátek sv. Ondřeje. Tento den je opředen mnoha zvyky podobně, jako Štědrý den. Údajně se pomocí těchto zvyků dá věštit budoucnost. Kromě Štědrého dne se jedná o nejdůležitější den adventu.
Jméno Ondřej v češtině znamená odvážný, statečný. Sv. Ondřej je patronem rybářů, obchodníků s rybami, řezníků, horníků, nosičů vody, ale také dívek, jež se chtějí vdát. Dívky v tento den například zahrabávaly žáby do mravenišť, z jejichž kostí poté věštily, třásly bezem a poslouchaly, kde se ozve psí štěkot, nebo psaly jména chlapců na papír a prosily sv. Ondřeje, aby jim ve snu poradil, jak je získat.
V tento den se uctívaly podobné tradice jako na Štědrý den. Lilo se olovo, dívky házely střevícem přes hlavu ke dveřím, vysekávaly díru do ledu nebo klepaly na kurník, aby zjistily co nejvíc informací o svém ženichovi.
Sv. Barbora
Jméno Barbora najdeme v českém kalendáři 4. prosince. Nejznámějším zvykem v tento den je řezání větviček barborek. Naši předkové ale uctívali i zvyk jiný. Jaký?
Kdysi dávno chodívaly, podobně jako dnes Mikuláš, „Barborky“. Kdo byly tzv. Barborky? Jednalo se o ženy zahalené do bílých prostěradel a šatů s rouškou přes obličej. Tvořily dvojice či trojice. Mívaly rozpuštěné vlasy, někdy i věneček na hlavě. Obličej měly přikrytý šátkem nebo závojem. V jedné ruce držely košík se sladkostmi a ovocem, v druhé metlu.
Příchod „Barborek“ byl ohlašován většinou zvonečkem. Někdy dívky vstoupily do světnice, pozdravily a začaly zpívat píseň o sv. Barboře. Poté před každé dítě nasypaly hromádku dárků. Když po ní dítě sáhlo, dostalo metlou přes prsty.
Sv. Mikuláš
Svatý Mikuláš má svátek 6. prosince. Dnes je však spojován již s 5. prosincem. Tehdy chodí Mikuláš s anděly a čerty obdarovávat děti podobně, jako to v minulosti dělaly Barborky.
V dřívějších dobách se na tento svátek převlíkali chlapci za Židy, husary, kominíky nebo smrt. S Mikulášem se objevovala i jeho matka Mikuláška. Ta měla za úkol kárat zlobivce. Snažila se, aby byly děti poslušnější, měly úctu k rodičům a důsledně se modlily.
Sv. Lucie
Kdy má svátek Lucie? V našem kalendáři 13. prosince! V dnešní době se na svátek sv. Lucie už většinou zapomíná, pro naše předky se však jednalo o velice významný den.
V předvečer sv. Lucie chodívala v minulosti za dětmi tzv. „Lucka“. Jednalo se o ženu oblečenou v bílém, která měla v ruce nůž na děti, které nedodržovaly půst. Nožem měla za úkol nezbedným dětem rozpárat břicho.
Někde nechodila „Lucka“ jen jedna, ale chodilo jich víc ve skupině. „Lucky“ poté obdarovávaly děti, které se dokázaly pěkně pomodlit. Těm, kterým modlení nešlo, vyhrožovaly metlou.
Štědrý den
Že Štědrý den v naší republice slavíme 24. prosince, ví asi každý. Jedná se o poslední den příprav na vánoční svátky, na příchod Spasitele. Úzce souvisí s prvním svátkem vánočním, tedy Božím hodem Vánočním. Štědrý den byl v minulosti považován za konec celého roku.
Štědrý den je už od pradávna dnem, který je plný lidových tradic, zvyků a pověr. Během celého dne byl dodržován přísný půst. Večer lidé připravovali štědrovečerní večeři. Tu chystali se surovin, které sami v daném kraji vypěstovali, uskladnili či usušili. Po východu první hvězdy usedali za stůl.
Lidé svazovali například řetězem nohy stolu, aby zajistili, že se v příštím roce u vánočního stolu zase všichni sejdou, a také proto, aby ochránili svůj dům před případnými zloději.
Pod stolem nesměla chybět sekera. Tvrdilo se, že kdo na ni šlápne, tomu se v příštím roce vyhnou všechny nemoci.
Na stůl lidé pokládali nejrůznější suroviny (česnek, med, svěcenou vodu či černý kmín). Ty měly zajistit ochranu před zlými vlivy. Pokládali naň také ošatku s ovocem a postupně všechny přichystané pokrmy. Proč? Jakmile se začalo večeřet, od stolu už nikdo nemohl vstát.
Kolik lidí usedlo ke štědrovečernímu stolu, tolik muselo být na vánočně ozdobeném stolu talířů. Vždy se však muselo jednat o sudý počet. Proto se mnohdy chystaly talíře i pro mrtvé příbuzné. Jakmile vyšla první hvězda, začali lidé jíst. Vždycky ale zavzpomínali na lidi, kteří s nimi už nemohli k večeři usednout.
Štědrovečerní večeře byla vždy bohatá a skládala se z několika chodů. Lidé věřili, že pokud se všichni dobře nají a ještě jídlo zbude, zajistí jim to blahobyt pro příští rok. Přebytek pak dávali dobytku, ale také například studni. Kosti nevyhazovali, ty zakopávali pod ovocné stromy.
A co vánoční stromeček? Ten býval ozdobený ořechy, ovocem i dalšími přírodními věcmi, který během dne potají hospodář ustrojil. Ten přinesl po štědrovečerní večeři. Lidé zpívali u stromečku koledy.
Štědrovečerní nadílka se o Vánocích vyskytuje až od 13. nebo 14. století. Tovaryši obdarovávali své mistry, hospodář dával výslužku své čeledi. Dárky si začali předávat i příbuzní a kamarádi. Největší radost měly z dárků hlavně děti, kterým je nosil Ježíšek.
Zdroje:
- FROLEC, V. a kol. Vánoce v české kultuře. Druhé vydání. Praha: VYŠEHRAD, 1989. 439s. ISBN 80-7021-018-4
- HERYNEK, P. České VÁNOCE. Ilustrovala Lenka-Kočí Doubravská. První vydání. Praha: GRADA Publishing, 2005. 160s. ISBN 80-247-0760-8
- TOUFAR, P. VÁNOCE. Ilustroval Karel Franta. Druhé vydání. Třebíč: Akcent, 2001. 247s. ISBN 80-7268-204-0
- VAVŘINOVÁ, V. Abeceda Vánoc. Ilustrace archív nakladatelství. První vydání. Praha: Krásná paní, 2010. 64s. ISBN 978-80-86713-69-4
- JL. O svatoondřejských tradicích. [online]. Dostupné z: http://druidova.mysteria.cz/KELTSKY_ROK/Svaty_ondrej_Advent.htm
- Barborky - první vánoční zvyk. [online]. Dostupné z: https://www.srubyservis.cz/aktuality-barborky---prvni-vanocni-zvyk
- ČESKÉ TRADICE - MARTIN. Sv. Lucie - lidové zvyky. [online]. Dostupné z: https://cesketradice.cz/sv-lucie-lidove-zvyky/
- CHVASTKOVÁ, K. Zvyky u štědrovečerní večeře. [online]. Dostupné z: https://www.topvanoce.cz/zvyky-u-stedrovecerni-vecere/
- JanaOssend. Štědrovečerní večeře a zvyky. [online]. Dostupné z: http://www.chytrazena.cz/spolecnost/svatky/stedrovecerni-vecere-a-zvyky-3887.html
A co vy a advent? Jaké zvyky dodržujete a o kterých jste neměli ani tušení? Podělte se o tom v komentářích. Děkuji za přečtení. 
