Nula seděl na gauči. Vypadal, že nemá moc práce. A taky, že neměl. Natahoval se k sušenkám na okraji stolu... Když vtom:

„ULTRASPECIÁLNÍ ÚKOL PRO AGENTA NULU NULU VELKOU NULU!“

„To je omyl,“ řekl Nula a sebral sušenku.

„OPAKUJI! ULTRASPECIÁLNÍ ÚKOL PRO AGENTA NULU NULU VELKOU NULU! ŽÁDÁME, AŤ SE AGENT NULA NULA VELKÁ NULA DOSTAVÍ KE KANCELÁŘI NEJVYŠŠÍHO ŠÉFA!“

Nula neváhal. Šel. A pak zaváhal. Kde je kancelář nejvyššího šéfa? Vytáhl z kapsy obleku mapku. Kancelář byla vedle něj. Nula otevřel dveře. A pak uviděl obrovskou kulatou místnost. Stěny zdobily velké plazmové televize, na kterých běžely dokumentární programy. Na stropě zase byla převeliká mozaika. Na konci místnosti byl obrovský a vysoký mahagonový stůl. Na stole se vyjímal starobylý telefon. Za ní byla židle a na ní seděl... Nikdo. Nula zpanikařil. „To je určitě apríl!“ Starobylý telefon zazvonil. Nula zvednul telefon. „Je tam Agent Nula?“ ozval se ze sluchátka hrubý hlas. Nula v tu chvíli dokázal jenom ze sebe vykoktat: „A... A... Ano... Nejvyšší... šššéfe!“ „Máme pro tebe ultraspeciální úkol. Musíš zjistit, jakou novou příchuť sušenek bude prodávat Best Buy. Tak běž.“ Hovor byl ukončen.
Nula věděl, co má udělat. Nula začal pracovat na ULTRASPECIÁLNÍM úkolu.

Jiní agenti by pečlivě plánovali bombardování, vloupání nebo výpověď, ale Nula byl jiný. Nula dělal svoji práci skvěle. Někdy. Nula prostě šel do Best Buye. Měli zrovna otevřeno. To věci ulehčovalo. „Náš nejlepší zákazník!“ vykřikl vesele prodavač/vedoucí/majitel. Ale úsměv mu na tváři ztuhnul. „Nebo náš skoro nejlepší zákazník.“ Nula opět panikařil.
„Já těch pět korun vrátím! Mož...“, pod Nulou zmizela zem. Nula totiž spadnul do hladomorny. Ani netušil, že Best Buy něco takového má. „Já tě přinutím vracet dluhy!“ ozval se hlas seshora. Nula vytáhl krabičku poslední záchrany. Měl v ní bezednou láhev vody. Otevřel ji. Nato se hladomorna plnila vodou, až Nulu vyplavila zpátky nahoru. Prodavač/vedoucí/majitel zpanikařil. Utekl zadním vchodem. Nula sebral nějaký papír, o kterém se domníval, že tam jsou důležité informace, a utíkal k hlavnímu vchodu. Měl vodu až po kolena. Papír se rozmočil. Nezbývalo nic jiného, než se s tím smířit a odejít z obchodu. Z Best Buye se stalo obrovské akvárium bez ryb. Nula se kouknul na papír. Bohužel nešlo nic přečíst. Nula tedy musel najít prodavače/vedoucího/majitele.

Nula uslyšel zoufalý křik prodavače/vedoucího/majitele. Běžel za ním. A uviděl něco nečekaného. Prodavače/vedoucího/majitele škrtily dvě obrovské kyselé žížaly. Nebo hadi. Nejde říct. Agent Nula měl naštěstí tajnou zbraň. Mlsný jazýček. Nula chvíli zápasil s žížalkami, ale poté je porazil a snědl. Prodavař/vedoucí/majitel byl v bezpečí. „Díky, že jsi mi zachránil život! Jak se ti odvděčím?“ ptal se. „Smažeš dluh. A řekneš mi jednu tajnou informaci. Kolik cukru obsahuje jedna kyselá žížalka.“ Prodavači/majiteli/vedoucímu nezbývalo nic jiného, než to udělat. Ale pak si Nula vzpoměl na ULTRASPECIÁLNÍ úkol. „Prosím, prosím pěkně. Jakou příchuť budou mít nové sušenky?“ „Když to chceš vědět... Je to kyselý citrus.“ „Díky!“ řekl Nula a odcházel. Prodavač/vedoucí/majitel zmizel. Vtom se před ním objevila nestvůra, příšera, čiré zlo, se kterým se nechcete potkat. Ta nestvůra napáchala tolik hrozných, nemorálních a protizákoných věcí, že to nejde spočítat. Před Nulou stála... slepička Koko...