Nikoho by nenapadlo, že svět dopadne takhle. Možná se ptáte, jak se tak vysokého věku Alík dožil. Vždyť je rok 5069! Alík si říkal, že jednou něco musí vzniknout, něco jako elixír nesmrtelnosti. Byl rok 2020 a Alík seděl u notebooku a odepisoval v poradně. Později si řekl: „To pro dnešek stačí, ale ještě se mrknu na Nástěnky.“ Někdo tam měl otázku: „Budou vůbec lidé na planetě Zemi v roce 10 000?“ A Alík z toho neusnul, pořád myslel, jak to se světem dopadne. Zdálo se mu, že je v jiném světě, ve kterém nebyla banka a cokoliv spojené s penězi, byl tam mír a lidé tam nezabíjeli ohrožená zvířata. Byl tam klid a lidé s divným oblečením a byly tam nápisy Šťastný nový rok 3000. Alík se probudil a podíval se z okna, viděl tam sousedy, ale bez roušek. Podíval se na notebook a viděl tam: Dnes je 24. 4. 2021, svátek má Jiří, Jura.
A tak to začalo. Alík si sám pro sebe říkal: „Co se to děje s časem? Včera bylo 21. 5. 2020, ale teď je to celé jinak. Najednou v prohlížeči viděl článek o stroji času, pak se podíval na svou stránku a všiml si, že správci udělali fůru změn. Vzal si kšiltovku a šel se podívat ven. Lidé z okolí měli zajímavé telefony, ale styděl se zeptat, co to je, protože by ho měli za hlupáka. Ptáčci měli svou vlastní vilu, divil se, kam to až ten svět dotáhl. „Když už se posouvá čas dopředu, tak proč by nemohl i dozadu?“ mumlá si Alík pod čumákem. Podíval se na své hodinky, je 12:30. Z ničeho nic se mu hodinky posunuly na 22:05 a byla velká tma. Zaběhl co nejrychleji domů a vyspal se.
Jakmile se probudil, vyběhl rychle z domu a udiveně se díval na to, že je jeho dům uprostřed džungle a dinosaurů. Jeden pterodaktyl si ho všiml a přiletěl. Alík zařval: „Hááf, nech mě!!!“ a utekl domů. Strašně moc si přál, aby se už probudil, ale neměl jak, protože to nebyl sen. Alík začal volat svým kamarádům, a v tom si uvědomí, že žádné mobily nemohly v této době existovat, tak se začal divit, proč tedy vůbec existuje on samotný a jestli se to děje jenom jemu. Pokud se to děje pouze Alíkovi, tak ta chyba může být pouze u něj. „Stroj času opravdu existuje? Kdo ho vytvořil? Proč se pokazil?“ mluví zmateně Alík. Je to sice statečný pes, ale ani Chuck Norris by neměl v boji s dinosaury žádnou šanci.
Dostal odvahu a vyběhl ven, pterodaktyl byl asi 300 metrů od něj, ale viděl Sauroposeidona, ten je býložravec. Alík začal hledat spojitost toho, proč se změní doba jen když se vyspí. Prohlédl postel, ale nic tam nebylo. Aby vůbec něco zjistil a pokusil se problém vyřešit, musel být zase v budoucnosti. Sice tam už byl, ale nenapadlo ho nic, byl jenom zmatený. Už se trochu uklidnil a zbavil se strachu, ale přišlo na něj menší dilema. Nevěděl, jestli má jít spát a zase se probrat v jiné době, a nebo si prohlédnout dinosauří svět, přece jen tam je dost nebezpečí.
Podíval se ještě jednou z okna a viděl tam černovlasého klučinu. Stál jen tak před domem a nehýbal se. Alík nevěděl, co má od něj čekat, tak řekl: „Dobrý den, kdo jste?“ Najednou přiletěl ten stejný pterodaktyl, co chtěl sníst Alíka a černovlasého chlapce vzal do zubů a po klukovi zbyla už jen zvláštní vysílačka. Alík byl vyděšený a chvěl se hrůzou. Někdo ťukal na dveře, tak šel raději otevřít. Byl tam ten kluk a řekl: „Ahoj, kdo jsi?“ „Vždyť tě sežral ten pterodaktyl!” vykřikl na něj Alík. „To byla figurína, a co děláš v dinosauřím světě?“ zeptal se kluk. Alík měl hodně otázek, třeba co je ta vysílačka, proč jen tak bloudí v dinosauřím světě a taky jak se jmenuje. Informací bylo až příliš, tak se Alík zeptal dvakrát. Jmenuje se Tomáš a cestuje časem, nějakou náhodou narazil na Alíka. Alík se ještě zeptal: „Kolik ti vůbec je?“ Tomáš odpověděl: „Je mi pouhých 2156 let, a tobě?“
Alík byl udivený a odpověděl: „Už mi je dvacet let, jsem veliký pes, ale jak ti může být 2156 let?“ Odpověď byla jednoduchá, Tomáš se pořád vrací k dětství, aby napravil chyby. Alík se ptal dál a dál: „A jak vůbec cestuješ časem a proč se to děje i mně, a ...“ Tomáš ho přerušil: „Jednoduše, mám vlastní stroj času a známé tím občas vrátím v čase, třeba Jonáš měl pětku z matiky, tak jsem ho vrátil o 4 dny dozadu. A děje se ti to proto, že se stroj času rozbil a já bydlím blízko tebe, takže to mělo působení na bližší okolí.“ Alík chvilku přemýšlel, co mu to chce ten hoch vlastně říct, nakonec řekl: „Jak můžeš bydlet blízko mě, když jsem o tobě vůbec neslyšel a neznám tě?“ „Bydlím asi 200 metrů od tebe, pořád si nevzpomínáš?” Alík pochopil: „Ahá, už vím, ty jsi přece ten starý pán, jmenuješ se Tomáš Novotný a máš kočku Hildu, mám pravdu?“ Tomáš na to: „Ano, máš, ale v tuto chvíli žádnou kočku nemám. Tu jsem si vzal z útulku až v 54 letech, protože jsem nechtěl umřít sám.“
Alík šel Tomášovi ukázat svůj notebook, ale v době, kdy existoval jurský svět, nemohly přece existovat notebooky a jiné technologie. Notebook v jeho pracovně byl, ale nešel zapnout a byla na něm jen černá obrazovka. „Nechceš jít ven?“ zeptal se Tom. „Jsi šílenec? Jsou tam vražední dinosauři!“ řekl Alík. Tomáš mu klidným hlasem odpověděl: „Ale já mám vychytávky z budoucnosti. Kdykoliv na nás přiletí pterodaktyl nebo tyrannosaurus, tak stačí použít teleportaci.“ Alík se nejistě zeptal: „Jakou teleportaci myslíš?“ „Vidíš ten kovový batoh, co mám na zádech? Tak to je teleportér, je z roku 3569 a já vyhrál v loterii, tak jsem si ho koupil. Stačí zmáčknout zelené tlačítko a hned, jak zčervená, musíš myslet na místo, kde se chceš objevit, ale byla to první verze, takže to je na nabíjení, přičemž to jde nabíjet jen tehdy, když je úplně vybitý. Vybíjí se za cca 9 dní,“ vysvětlil mu Tomáš. „A jen tak mimochodem, ten stroj času je přenosný?“ zeptal se zvědavý Alík. „Zatím ne,“ řekl Tomáš. Domluvili se, že jdou spát, tak se Tomáš vyspal u Alíka. Nešlo jim usnout, protože venku křičeli dinosauři.
Druhý den se probudili a Alík se šel podívat na svou stránku, viděl tam hromadu skvělých článků, už dávno tam proběhla hromada soutěží, protože byl rok 2360.
Alík šel ven a v tu chvíli si všiml, co je na obloze.
Pokračování příště...
