Zrození v Silcomu

Web Alík.cz se zrodil v opavské firmě SILCOM Multimedia jako doprovodný projekt k výukovým hrám s postavičkou pejska Alíka, kterou nakreslil výtvarník a animátor Josef Quis. Ještě v roce 2017 bylo možné u Silcomu zakoupit počítačové hry Alík – Než půjdu do školy, Alík – Veselá matematika atd., které vzdělávaly děti na počítačích počátkem tohoto tisíciletí. Tehdejší stolní počítače bývaly několikanásobně méně výkonné než vaše současné mobily, takže taková osmnáct let stará hra dnes vypadá buď strašně staře, nebo jako amatérský pokus začátečníka, přestože na ní pracovali ti nejlepší experti.

Obrázek ze hry Alík – Veselá matematika, © Silcom Multimedia s.r.o.

Ale weby už na přelomu tisíciletí fungovaly velmi podobně jako v současnosti. Největší rozdíl oproti dnešku byl akorát v tom, že internet budil úžas i u dospělých, kteří si teprve pomalu začínali uvědomovat jeho možnosti. Web Alíka vycházel z myšlenky, že by bylo pěkné toto fascinující médium představit i dětem, v pečlivě navrženém bezpečném prostředí.

Alík.cz v letech 2000–2006, © Alík.cz

Co takový moderní dospělý brouzdal roku 2000 potřeboval?

• E-mail, jehož obdobou byla alíkovská pošta.
• Diskusní fóra, jejichž obdobou byly nástěnky.
• Osobní stránky, jejichž obdobou byly vizitky, ve kterých šlo psát přímo HTML kódy.
• Chat (nebo ICQ), jehož obdobou byla klubovna.
• Kalendář/Plánovač, jehož obdobou byl deníček.
• Noviny, jejichž obdobou byly Alíkoviny.
• Inzerci, jejíž obdobou byla burza.
• Katalog odkazů ala Seznam.cz, jehož obdobou byla sekce Internet.

Každá dominantní služba tehdejšího internetu měla na mém webu jakýsi svůj dětský odraz. Všechny zůstaly víceméně dobře pochopitelné dodnes, možná až na katalog odkazů. Katalogy bývaly rozsáhlé rozcestníky, kde se uživatel proklikával do sekcí a podsekcí, aby našel stránky o tom, co ho zajímá. Roli katalogů postupně zcela převálcovaly vyhledávače typu Google, do kterých uživatel sám rovnou píše, co hledá... ostatně i Seznam.cz už takhle mnoho let funguje. Alíkův katalog byl na podzim roku 2011 nahrazený za mnohem zajímavější sekci Vtipy.

Alíkův katalog stránek v (bývalé) sekci Internet, © –MM–

Kdyby vám vrtalo hlavou, proč tady není třeba obdoba YouTubu, Instagramu, Twitteru, nebo Facebooku, tak je to především proto, že všechny uvedené služby jsou velmi mladé – dobyly svět až v posledních deseti letech.

Jelikož můj web rostl téměř neuhlídatelnou rychlostí, zavedl Silcom počátkem roku 2006 takzvané správce Alíka. Mezi prvními správci už tenkrát byl Pralinka2, který mi pomáhá dodnes.

Najdete-li si půlhodinku času, můžete se podívat na přednášku o Alíkovi z roku 2014 od zakladatele Silcomu Davida Formánka:

V závěru svého povídání zmiňuje David, že můj druhý páníček komunitní části asi zrušil, což očividně není pravda.

Stěhování do Mafry

Mediální dům Mafra převzal Alíka v srpnu 2006. Proč? Na to odpovídal Jaroslav Kábele, tehdejší ředitel internetových aktivit Mafra a.s., takto: „Mám-li to vyjádřit jednou větou: Protože je Alík skvělý. Sám ho sleduji už několik let a ukázal jsem ho svým dětem. Zaregistrovali se, chodí si sem hrát hry, diskutovat s kamarády, vyměňovat fotografie, prostě všechno, na co jsou uživatelé Alíka zvyklí. A tohle v žádném případě nechceme měnit. Alík zůstane takový, jaký je.“

Během několika měsíců se však ukázalo, že je Alík.cz (toho času už spíše Alík.iDNES.cz) příliš rozdováděný a že některé jeho možnosti, které by z dnešního pohledu šlo považovat spíše za bezpečnostní díry, je zapotřebí trochu zkultivovat. Mafra začala chystat poměrně radikální změny. Nechala si vytvořit několik grafických návrhů od různých grafiků...

Jeden z nepoužitých grafických návrhů webu Alík.cz, © Mafra a.s.

Jeden z nepoužitých grafických návrhů webu Alík.cz, © Mafra a.s.

Jeden z nepoužitých grafických návrhů webu Alík.cz, © Mafra a.s.

Jeden z nepoužitých grafických návrhů webu Alík.cz, © Mafra a.s.

Jeden z nepoužitých grafických návrhů webu Alík.cz, © Mafra a.s.

Skoro finální grafický návrh webu Alík.cz, © Mafra a.s.

Poslední obrázek už ukazuje verzi, která měla velmi blízko k finální podobě. Jakmile vedení odkývlo grafický návrh, pustili se do práce HelPik, Anemone, C-Webík, darosh, –MM–, Skoolak, Orsin, kovarikjan a pár dalších z produkčního oddělení Mafry. Prostě hafo lidí. V průběhu jednoho roku postupně vytvořili zbrusu nové vnitřnosti mého webu, částečně provázané se systémy iDNESu. Články jako články, diskuse jako diskuse... za prohlížení stránek sbírali čtenáři na iDNESu dukáty, na Alíkovi bodíky. Celý projekt měla na starosti paní Radka Páleníková.

Vedle správců Alíka zavedla Mafra i správce klubovny... a HelPika tehdy napadlo, že sebe a své kolegy označí jako zvěrolékaře, protože se vlastně starají o mé zdraví. Celkem trefné, že?

Dne 19. června 2008 v 10 hodin ráno byl nový Alík.cz slavnostně představen veřejnosti. Vývojář –MM– tenkrát dostal v práci trošku přes čumák, protože den před tím testoval editor vizitek zrovna na mé vizitce a nechal ve větě „aby se ke mně děti vracely“ omylem upravené slůvko „zvracely“, syčák jeden. Viselo to tam skoro hodinu, než si toho jeho kolegové všimli, snad tím nikomu nezpůsobil zažívací potíže.

U počítačových věcí je takovou milou tradicí, že kdykoliv se nějaký program nebo web výrazně promění, následuje naštvaný úprk jeho uživatelů. Přestože bylo dílo Mafry ve všech ohledech vizuálně čistší a vyladěnější než předchozí živelně rostoucí samorost Silcomu, mnoho dětí naštvaně prásklo dveřmi. Prostě to bylo najednou...

• Všechno jinak!
• Všechno rozbité!
• Všechno nepřehledné!
• Všechno zkažené!

Úplně mě vyděsilo, jak ostrou zápornou reakci změna mého webu vyvolala.

Mnoho dětí jsem tehdy rozčílil tím, že jsem zavedl různá omezení. Do vizitky už nešlo psát HTML kódy, v přezdívkách, v názvech nástěnek i stolů přestaly být povolené některé divnější znaky... prostě najednou zavládla tvrdá totalita, ve které už nešlo vizitkou nebo příspěvkem v nástěnce zaseknout webový prohlížeč, nebo vydávat se za někoho jiného pomocí znaků z azbuky, které jsou podobné českým písmenkům. Z mého pohledu to byl kompromis nezbytný pro bezpečnost, ale mnoho kamarádů jsem tím ztratil.

Kladné reakce naopak vzbudilo postupné přetvoření Alíkovin z novin pro děti na noviny od dětí. Kdysi většinu článků psali dospělí, dnes drtivou většinu píšete vy. Díky článkům od dětí v Alíkovinách jsem v březnu 2010 dostal certifikát od Českého výboru UNICEF za významnou pomoc ve prospěch dětí.

V listopadu 2010 vyrobil –MM– pro můj web hru Drahokamový důl. Je to dost jednoduchá hra, není ničím originální a sám na ni nikdy nijak extra pyšný nebyl, ale měl radost, že jeho výtvor někoho baví. Z nějakého důvodu si vzal do hlavy, že až někdy dodělá nějaké své další hry, vypomůžu mu tím, že mu na ně přivedu hráče. Je to takový snílek...

Připojení Hravého učení

Přestože drahokamová hra vytvořila překvapivý zub ve statistikách, nezabránila dlouhodobému poklesu návštěvnosti a celkové zdejší aktivity. Vedení Mafry začalo přemýšlet, kudy dál. Koncem roku 2012 koupilo rozjetý projekt HravéUčení.cz a jeho autorce Jitce Stříbrné následně svěřilo celého Alíka.

Hravé učení, © Hravé učení

Hravé učení je poměrně rozsáhlá interaktivní aplikace, která zkouší děti od 6 měsíců do 6 let hravě učit abecedu, čísla, barvy, zvířátka, říkanky, písničky atd., jde tedy v principu o něco podobného, jako kdysi vyráběl Silcom. Co víc si tedy pro restart Alíka přát? Bohužel bylo Hravé učení vyrobené ve flashi, a proto nyní funguje na čím dál menším počtu počítačů. Na chytrých telefonech a tabletech jeho webová varianta nefungovala nikdy, pro ně vznikla (placená) aplikace. Ale zpět ke mně...

Během této éry jsem docela zhubnul a přestal jsem nosit oblečení, račte porovnat:

Loga Alíka, © Alík.cz

Spoluautoři Hravého učení pro mě vyrobili sadu interaktivních her Staň se záchranářem (také ve flashi).

Jinak se toho u mě moc nedělo, protože produkční oddělení Mafry dostávalo důležitější úkoly. Jakmile Mafru koncem roku 2013 převzal Andrej Babiš, utáhl ve firmě šrouby, čímž vývoj mého webu odsunul ještě víc na vedlejší kolej. Místo mě začala Mafra investovat do bulvárních projektů, jako je Playtvák.cz nebo Expres.cz.

V roce 2015 chystala Jitka radikální změny v uspořádání mého webu:

Chystaný redesign webu z roku 2015, ke kterému nakonec nedošlo, © Mafra a.s.

... ale uprostřed příprav jí vedení sdělilo, že to nemá cenu. Ať práce přeruší. Což byl začátek mého skoro-konce.

Další rok na jaře jsem začal trpět technickými potížemi, které neměly jednoduché řešení a na složitější opravy nebyl rozpočet. Takže jsem padal, někdy jsem i půl dne nefungoval, v chatu jsem se zadrhával, prostě to byla hrůza hrůzoucí. Už jsem čekal jen, než někdo cvakne vypínačem... a bylo by po všem...

Poslední stěhování

Předloni na podzim se o mém chystaném zániku dozvěděli i moji zvěrolékaři. Byli z toho smutní. HelPikovi to přišlo jako zbytečně promarněná příležitost a –MM– najednou ztratil ten svůj sen o umístění her na Alíkovi...

Pustili se tedy do houževnatého boje za moji záchranu, při kterém pomáhal i Jaroslav Kábele. A jak vidíte, povedlo se! Žiju!

Sice bylo nezbytné napsat znovu od nuly veškeré vnitřnosti webu během pár měsíců, ale obešlo se to tentokrát bez radikálních změn (viz článek z loňského května), snad jsem svým zoufalým bojem o přežití neodpudil moc kamarádů. Jakékoliv další změny budou také pozvolné.

Teď mě tedy od začátku loňského roku vlastní jeden malý podnikatel, který mi věnuje patřičnou péči. I když ze mě nezbohatne. I když neumím tolik triků jako YouTube nebo Instagram. I když jsem menší, než jsem kdysi býval. Nic z toho nevadí.

Důležité je, že teď zase rychle rostu a sílím. Díky zvěrolékařům a díky správcům a díky vám, mým kamarádům, mé komunitě, vy všichni jste moje životní síla. Mám vás rád!

Přeji nám všem do dalších let hodně zdraví a úspěchů. Haf!