Zklamání
Do školy jsem šla s nadšením, že budu mezi dětmi a najdu si nové kamarádky. Ale brzy jsem poznala, že vzhledem k mému postižení bude vše složitější.

Něco o mně
Mám DMO (dětská mozková obrna) - mám problémy s chozením a také jsem citlivější na zvuky. Dříve jsem lezla jen po čtyřech, ale díky každodennímu cvičení se mi to zlepšilo a teď na kratší vzdálenosti používám hole a na delší vozík.

Jak to doopravdy bylo ve škole
Ve třídě jsem měla problémy s tím, že se mi spolužáci posmívali, paní učitelka na mně křičela a paní asistentka mi nerozuměla. Doma jsem potom brečela hodiny a hodiny a byla jsem z toho na dně. Maminka se to snažila různě řešit, ale stejně to moc nepomáhalo. Měla jsem ve třídě sice dvě kamarádky, ale jedna mi lhala a druhá mi potom bohužel jednoho dne úplně nejvíc ublížila. Zavolala mi a začala mi nadávat, že jsem mrzák a že jsem k ničemu. Sestra se mě zastala a típla to, pak mě utěšovala a běžely jsme ven za maminkou. Brečela jsem potom ještě dlouho, ale pak jsem se s tím smířila a po nějaké době jsem jí to i odpustila.

Pomoc jménem Alík
Maminka za pár měsíců objevila stránku pro děti Alík.cz a moc se nám zalíbila. A tak jsem se tam zaregistrovala. Po seznámení s pravidly jsem si zjistila, jak to na Alíku funguje. A pak jsem si začala psát v klubovně. Zjistila jsem, že tam jsou moc fajn lidi. Zanedlouho jsem si tam našla svoje nejlepší kamarádky a s nimi doteď hraji hru Modrý kód game. Potom jsem začala mít víc a víc kamarádů a kamarádek a vždycky jsem se těšila, že po škole půjdu na Alíka. Později jsem se ale dozvěděla, že existují i Alíkovské srazy. A tak jsem si počkala, až nějaký bude v městě, kam se mohu snadno dostat. Až jsem se jednoho dne dozvěděla, že se má konat sraz v Hradci Králové. Zaradovala jsem se, protože v Hradci Králové máme i chatu a není to ani moc daleko. Rodiče proti tomu nic nenamítali a tak jsem napsala správci, že bych se chtěla zúčastnit, a on mi napsal program srazu a důležité informace.

Můj první Alíkovský sraz
V den srazu jsem přijela na místo s maminkou a s mojí sestrou. Byli tam už někteří uživatelé Alíka. Představili jsme se. Některé jsem už z Alíka znala, některé ne. Potom jsme ještě počkali na ostatní a šli jsme. Nejdříve jsme šli do muzea ryb a pak do Obřího akvária. Byla jsem překvapená, jak je to akvárium velké. Pán nám řekl něco o rybách a pak jsem šla s maminkou a se sestrou ven a svačily jsme. Někteří se šli podívat na papoušky a nebo si něco koupit. Pak, když jsme se všichni zase sešli, vydali jsme se do Jiráskových sadů. Cestou nám organizátorka srazu vyprávěla o památkách. V Jiráskových sadech jsme viděli různá zvířata, např. kachny a nutrie. Pak jsme šli do restaurace a cestou nám organizátorka srazu vyprávěla vše o Hradci Králové. Já jsem si v restauraci dala po obědě ještě zmrzlinový pohár. Pralinka2 nám dal takové listiny, kde jsme měli napsat, jak se nám sraz líbil. Potom jsme se pomalu začali loučit a odcházet domů.

A za to všechno děkuji Alíkovi, všem správcům a zvěrolékařům.
Tak se mějte krásně, skládejte básně! A...čau