Jednoho krásného dne přišla Alíkovi do pošty pozvánka na psí sraz. Alík byl nadšený, protože na něm uvidí své kamarády ze střední psí školy. Ihned o tom informoval hrocha Pepíčka a ten chtěl jít taky. Jenže problém byl, že na psí sraz můžou jen psi, proto Pepíček musel projít menší úpravou. 
Příští den, kdy měl být ten sraz, ale Alík a Pepíček zaspali. Do srazu už zbývala jen půlhodina a sraz se konal na opačné straně města, než Pepíček s Alíkem byli. 
Proto museli jet tryskovou hromadnou dopravou. Trysková hromadná doprava stála strašně moc, ale Alík si to mohl dovolit, neboť Alíkoviny ho živily poměrně dost, takže mu vždycky peníze přebývaly.
Chvilku čekali na zastávce a za chvilku něco přijíždělo. Ve chvilce, kdy to zastavilo, poznali, že je to autobus vybavený raketami. U řidiče zaplatili 100 kaček za Alíka a za Pepíčka 500 000 000 kaček. Alík se divil, proč za Pepíčka jízdenka stála tak moc. Řidič podotkl, už to tak je.
Ceník tryskové hromadné dopravy , © lékařský
Jeli asi 20 sekund, ale v tom se autobus zastavil a řidič řekl, že všichni musí vystoupit a počkat si na další autobus, neboť se tomuhle autobusu rozbil motor.
Když Alík s Pepíčkem vystoupili, zjistili, že jsou v centru města. Psí sraz byl ale na kraji města. 
Měli pouze už 15 minut, ale naštěstí přijel další tryskový autobus. Tenhle autobus musel objíždět centrum, protože tam všude byly zácpy. Sice to byl tryskový autobus, ale i tak cesta trvala dost dlouho.
Když konečně dojeli na místo, zjistili oba, že přijeli na minutu přesně. Když se rozhlíželi po okolí na zastávce, přibíhali k nim dva psí kamarádi Alíka.
Ti jim řekli, že se obávali, že nepřijedou, a ptali se na Pepíčka, který předstíral, že je pes. Pepíčkův převlek byl velmi přesvědčivý, takže po zbytek srazu ho nikdo nepodezříval.
Prvním bodem srazu bylo, že půjdou do zoo. V zoo se rozdělili na menší skupinky a stanovili si čas a místo, kde se později sejdou. Alík šel s Pepíčkem a jeho kamarádem, který se jmenoval Rex. Rex nevěděl, co je to zoo, protože v ní nikdy nebyl, a hodně ho překvapilo, že v ní mají zvířata.
Myslel si, že když jde do zoo, tak tam uvidí slova, která mají dvě stejná písmenka po sobě.
V tu chvíli ale šli kolem hrošího výběhu. Pepíček spatřil hrošici, která se mu hodně líbila, a tak začal zpívat. Když dozpíval, zjistil, že se ke sklu přihnaly všechny hrošice, které ve výběhu byly. Alík a Rex se na něj podiveně dívali, stejně jako všichni, kteří u výběhu hrochů byli.
Popadli Pepíčka a utíkali k výběhu, kde byli lvi. Poté zjistili, že za dvě minuty mají být na místě srazu, jak se domluvili před tím, než se rozdělili. Běželi, co nejrychleji mohli, ale Pepíček byl furt pozadu, a tak museli chvilkami na něj čekat.
Když doběhli na místo, kde se měli zase setkat s ostatními, oni tam nebyli. Rex se podíval na hodinky a prohlásil, že sraz je až za hodinu. Alík zjistil, že si zapomněl přenastavit hodinky, ale to se stává, proto Alíkovi nikdo nenadával.
Ještě si hodinku zoo užívali a tentokrát přišli včas.
Druhý bod psího srazu byl oběd, protože všichni vyli hladem.
Všichni šli do nedaleké restaurace, kde se podávalo jídlo jen pro psy. 
Alík si koupil nějaké to psí jídlo a hroch Pepíček musel taky. Jediná věc, která Pepíčkovi nechutnala, bylo psí jídlo, proto Alíkovi nikdy z lednice neubývalo. Tentokrát ho ale Pepíček snědl, protože neměl na vybranou. Ostatní měli možnost si popovídat a říct, jak daleko to v životě dotáhli.
Když se všichni najedli, šli do kina.
Sýrový popcorn, lístky a pomerančový džus, © lékařský
Dávali nějaký psí román. Pepíček koupil velkou spoustu popcornu. Ten popcorn byl sýrový a ten Pepíčkovi strašně moc chutnal. 
Koupil si taky hodně pomerančového džusu, jenže se ho přepil tak moc, že musel jít na záchod uprostřed filmu.
Na záchod se dostal dost složitě, ale nakonec se tam dostal. Jenže záchod se platil a musel se vrátit a říct si Alíkovi o peníze. Když konečně vykonal svoji potřebu a vrátil se na své místo, tak zjistil, že už je konec filmu.
Když vyšli z kina, všichni se rozloučili a šli domů.
