Jednoho dne mi zavolal nějaký cizí kluk, měl špatné číslo, a ptal se, jestli je to linka pro sebevrahy. Opravdu jsem se lekla, protože sebevražda není sranda. Zněl jako nějaké dítě, tak jsem se zeptala, odkud je, a náhodou byl ve vesnici kousek od města, kde bydlím.

Tak jsem s ním šla ven, jelikož bych nemohla žít s pocitem, že někdo zemřel a já mu nepomohla, i když jsem mohla. Popovídali jsme si, byl hrozně vynervovaný. Máma se prý o něj vůbec nestarala a ve škole ho šikanovali. Vypovídal se a bylo vidět, že se mu trochu ulevilo. Od té doby je to můj nejlepší kamarád a chodím s ním dost často ven.

Poznámka od Alíka: Barčin příběh vyhodnotila Alíkova porota v rámci zdejšího kola soutěže Dětský čin roku jako třetí nejlepší, vyhrála za něj MP3 přehrávač Philips. Více o soutěži viz www.alik.cz/s/detsky-cin-roku-2017