Ahoj, dnes vám povím pohádku.

Jednou o prázdninách se Alík s Pepíčkem rozhodli, že podniknou nějaký výlet. A tak si vzali cestovatelské knížky a začali se koukat, kam pojedou. Četli o různých zámcích, pyramidách, a pak Pepíček narazil na ostrov Kypr, o kterém se dočetl, že je zde velký pirátský poklad. Jde o poklad s jednou nalezenou flaškou s mapou, kde hledat jednu indicii a že někde bude poklad. Alíka i Pepíčka to moc zaujalo, a proto se tam chtěli vydat. Koupili hotel, letadlo, sbalili se a za 5 dní vyráželi na letiště. Dělali to opravdu rychle, ale zvířata mají hodně času, tak si chtěli co nejvíc užít. Těch 5 dní se balili těšili a tak.

Jeli tramvají spolu s Alíkovskými kamarády a opravdu pěkně si popovídali a potom už byli u letiště. Bylo veliké. Vešli tam a šli do fronty na odbavení a samozřejmě na směr cesty Kypr. Když na ně byla řada, dali batohy na pás, ale pak si paní za pultem všimla, že cestují zvířata. Lekla se a vyhnala je, a tak si Alík s Pepíčkem vzali batůžky, ale už batohy byly za paní, tak vběhli na pás a najednou po nich všichni začali řvát, ať tam nechodí. Alík s Pepíčkem se cítili špatně, ale věděli, že lidé si zvířata neberou jako lidi a názor na ně moc nemají. A tak na sebe hodili batohy a radši zdrhli. Jak byli pryč z prostoru letiště, rychle nasedli na tramvaj a dojeli k domu, rychle do něho šli, ale jen tak se nechtěli vzdát a tak udělali svoje letadlo.

Byl spíš takový drak. Moc se tam totiž chtěli kouknout a nebylo to pro ně těžké. A proto netrvalo dlouho, než ho vymysleli, protože takovéhoto draka viděli, jen k němu dodali motor, a když zjistili, že unese motor, je i jejich batůžky, hned se vydali na cestu. Byl to ještě hezčí let, než by byl letadlem. Před sebou měli mapu, kterou si tam před tím nalepili sekundovým lepidlem, izolepou a tavící pistolí, a proto měli jistotu, že se jim neodlepí. Létali jen kus nad zemí, aby jim nebyla zima. Létalo rychle, ale na Kypr to je od nás daleko, tak letěli 9 hodin. Těžké bylo se držet a proto někdy zastavili, aby si odpočali. Museli ale i tankovat.A když dorazili na místo, hned šli do hotelu pro lidi, ale i zvířata, takže si mohli dát jídlo.

Moc se jim tam líbilo. Dali si jídlo, zdřímnuli si a vyrazili hledat poklad. Pepíček v moři byl jen kousek, protože dohlížel na Alíka. Alík už byl vidět jen trochu, ale v tu chvíli se potopil a zvířecí řečí řekl: Mám to!!!!. Pepíček se radoval! Alík hbitě připlaval a s Pepíčkem se radši bavil zvířecí řečí, aby nevypadal divně, když by mluvil česky... A tak doplaval za Pepíčkem a dal mu flašku s mapou. Všechno trvalo chvilku, nic jiného se nestalo. Ale říkali si, že si to nemůžou nechat, a tak se vydali do místního muzea. Když tam vešli, všichni se divili, jak to pes mohl najít a vědět, jak ví, že je to vzácné. Ale ještě víc se divili, že tam byla pirátská flaška. A tak hned volali všem odborníkům na piráty, ať to ověří. A jak ověřili pravost, začali volat televizím a novinám, ať napíšou o nálezu a dodají, že to našel pes s hrochem, a samozřejmě to dali do vitríny. Alík jim ale řekl, že nechce reportáž s televizemi a novinami, že by se ztrapnil. Tak řekl, že jsou ochotní poskytnout jen fotku. A tak se Alík s Pepíčkem stali známí po celém světě. Ale oni chtěli i kopii. Tak řekli vlastníkům muzea, jestli si to můžou vyfotit ten plán. A povolili jim to, takže měli radost. Chtěli letět na ta místa, ale trochu se báli.

Bály se toho, jestli se to nepřemístilo. Ale třeba budou mít strašnou náhodu jako před tím a trefí se tam, kam se doplavili. No a není čas ztrácet čas, tak se hned vydali.

Co asi nevíte, Pepíček si vzal do batůžku nafukovací loďku, takže letěli, a až byli poblíž místa, přistáli někde a vyrazili na loď. A první lov netrval dlouho, protože tam byly kamarádi Alíka - delfíni. A tak jim ukázal obrázek a po půl hodině se vrátili a olelé, další mapa byla nalezena. Tak se radovali, ale opět se řídili pořekadlem není čas ztrácet čas. Vyfotili si místo nálezu a i si zapsali souřadnici. No a jeli dál a delfíni je ale vyprovodili.

No a potom zase letěli.... A zastavili... A sedli na loďku. Tentokrát to nebylo tak lehké. Bylo to totiž moře plné plastu. A Alík se do něho pozvracel, protože si říkal, jak ti lidi škodí přírodě a jak jsme na tom hrozně. A tak tam i přespali oni nejen hledali flašku, ale i lovili plasty. Ale dva mini človíčci moc plastu vyndal nemůžou. Chytali je do síťky. Ovšem pak si všimli, že mají v síťce staře vypadající flašku, tak ji vyndali a olelé!!! Obří radost zase útočila! Zase vyfotili místo a zapsali si souřadnice. A radši od špinavého místa jeli dál, aby se Alíkovi zase neudělalo zle.

A pak zase letěli, zastavili a nasedli na loďku. Tentokrát se jim ale hledání prodloužilo. V moři nebyly plasty, nic, ale prostě to nešlo najít. A tak tam Alík musel 4× přespat, ale pak přišel den. Alík se všiml indicie. Neobyčejné. Byla tam malá pirátská loď, sice byla trochu děravá, ale Alíkovi nevadilo. A hned zavolali do muzea, které je nejbližší, a zaměstnanci i experti hned vyjeli..... No a na té lodi byla samozřejmě flaška. A tak všichni se vším vyrazili do muzea. A vše bylo pravé! Vše vyfotili a jeli na poslední místo!! Měli obří radost a ztratili slov. A tak neváhali a vyjeli.
Ale tam byli žraloci a tak místo loďky používali letadélko. Byl to báječný pohled tak z blízka vidět žraloky, delfíny.... A tak zase poprosili delfíny. Tentokrát tam byli opět tak den. Delfíni i Alík s Pepíčkem hledali, ale dlouho celkem marně. A pak Alík viděl flašku. Byla v zemi. Zahrabaná, a tak poprosil delfíny, aby ji vytáhli. A pak zjistili, že vše mají!!! Určili souřadnice...

A hurá zpátky na Kypr, do muzea. Tam předali souřadnice, i flašku. Byli za opravdové hvězdy. A podle všech indicií zjistili, že poklad by měl být spíš na druhé straně Kypru. A hledali... Dlouho ... A pak se šli vykoupat a v tu chvíli si všimli jako kdyby trezoru, silných dveří. Ale byli s nimi i odborníci. A hned řekli, že to vyndají, ale že myslí, že by takovouto věc neudělali. No a ne. Za dveřmi byla zlatá rybka. „Asi přinese štěstí“, říkal si Alík. A taky asi ano. Protože prozkoumávali skoro celý Kypr, 9krát tam přespali, už neměli moc trpělivost. Ale tohoto se nechtěli se vzdát, když už měli tolik věcí. A tak hledali a našli!!!! Pepíčka napadlo jedno místo. Pod stromem. A opravdu tam byl!!!! Alík s Pepíčkem měli takovou radost, že přijali ty reportáže! Vše! Znal je celý svět!!!! Dostali veliký diplom!!!

Hledání pokladu 1 část, © Adee

A tak přiletěli do Česka, tam si jich moc vážili a pak už doma jen odpočívali. Ale jak už jiní kamarádi psali, prožili mnoho různých dobrodružství. Snad se vám článek líbil.