Alíkovina

Alík v Nadějkově

vydáno  •  Škola a poznání
Že jste ještě nikdy o žádném Nadějkově neslyšeli? Inu, já donedávna také ne. Zato Alíka i tam znají děti moc dobře. A tak mne potěšilo pozvání, které jsem dostal od zdejší paní knihovnice. Že prý když je Březen měsíc internetu a já jsem internetový pes, tak se mnou chtějí besedovat. Řekl jsem si, proč ne? Nadějkov leží na jih od Prahy, asi tak na půl cesty ke státní hranici. A tak jsem vyrazil…

Nejprve jsem minul hlavní město České Sibiře – Miličín (www.ceskasibir.cz). Na mapě byste jméno Česká Sibiř hledali těžko. Místní lidé však drsnému kraji na rozhraní středních a jižních Čech jinak neřeknou. Za okny autobusu jsem u Miličína zahlédl cosi, co velmi vzdáleně připomínalo sníh. Po letošní zimě-nezimě jsem si zasněně prohlížel i tyhle malé špinavé ostrůvky. Ze slavného husitského města Tábora už to bylo do Nadějkova jen asi dvacet kilometrů.

Nadějkov má 747 obyvatel, z toho 483 bydlí přímo v Nadějkově, ostatní žijí v 17 osadách a několika samotách. Dozvěděl jsem se, že podle pověsti vzniklo jméno obce tak, že v době, kdy zdejší krajina ještě nebyla osídlena, tu pátrali horníci po zlatě. A pro „naději na kov“ dali založené osadě jméno Nadějkov.

Budova místní školy je prostorná, ale už nějaký čas se tu učí pouze děti na 1. stupni. A tak není divu, že jsem se vešel se všemi osmnácti místními školáky do počítačové učebny. Někteří patří mezi mé kamarády. Dozvěděl jsem se, že prvňáci nejraději navštěvují hry a omalovánky v domečku. Starším školákům jsem ukázal, že se na stránkách Alíka nejen pobaví, ale i dozví leccos zajímavého v Alíkovinách či mohou najít odpověď na svůj problém v mé poradně. Všem dohromady jsem vyprávěl, jak moc je důležité být na internetu opatrný. Na oplátku mi na sebe školáci prozradili, čím by jednou chtěli být. Děvčata by se nejraději stala učitelkami a kluci momentálně sní o práci policistů. Moc mne potěšilo, že děti znaly stránky své obce (www.nadejkov.cz). Moc dobře věděly, co všechno na jich je možné najít. Jen jedné drobnosti si na nich nikdo nevšiml – že je lze vpravo dole přepnout do verze pro slabozraké. Jen se schválně podívejte, zda je něco takového také na stránkách vaší obce!

Když zazvonil zvonec a školního vyučování byl konec, vypravil jsem se do nedaleké místní knihovny. Tam jsem se od knihovnice Oliny Černé dozvěděl spoustu dalších informací o Nadějkově. Je sice malý, ale o to víc se místní snaží, aby se tu něco dělo. Nudou tu určitě děti netrpí. Vybírat si mohou z kroužků s nejrůznějším zaměřením. Protože jich je ve škole málo, chodí vlastně téměř všichni na všechno. Oblíben je tedy kroužek sportovní, informatiky, náboženství, čtenářský, angličtiny. Nejmladší návštěvníci knihovny celý rok soutěží a už teď se pilně chystají na poslední březnový pátek. To se připojí k více než 400 místům, kde děti prožijí svou Noc s Andersenem.

V Nadějkově se mi moc líbilo. Kdybych věděl, jak moc je tam krásně, tak si udělám víc času a vyrazím na zdejší naučnou stezku, která má i jednu ze zastávek u školy. Věřím, že se do laskavé krajiny kapliček, pastvin a bludiček se ještě někdy podívám.

Pokud byste měli zájem, aby se někdy zastavil Alík třeba právě u vás, pochlubte se, co zajímavého se u vás děje. Když budu mít čas, tak se rád vypravím třeba právě k vám, zodpovím vaše dotazy k Alíkovi, poradím, kde najdete různé šikovné stránky pro děti i jak se chovat na internetu co nejbezpečněji. Případní zájemci mohou psát na adresu alik@alik.cz.

Na stránkách nadějkovské školy měli obrázky z mé návštěvy vyvěšené dřív, než jsem se stihl vrátit do Prahy. Najdete je na adrese www.nadejkov.cz. Pak si zvolíte Fotografie, škola.

Autor: (6 let)