Začátek byl naplánovaný na půl dvanáctou na hlavním nádraží. Reálně se ale někteří začali scházet už brzy ráno, aby mohli vyrazit společně. Ve vlaku, který směřoval z Prahy do Brna, nás bylo dokonce sedm, takže ani tam jsme se nenudili. Naopak jsme měli spoustu času si i popovídat, možná trochu až moc… Když naše sedmička konečně dorazila do brněnské nádražní haly, bylo krátce před půl dvanáctou a všichni ostatní už tam čekali.

Rozdali jsme si jmenovky, pořešili jízdenky na MHD a rovnou zamířili na tramvaj, protože jsme ještě nebyli všichni – ostatní na nás čekali u Vidy nebo přímo uvnitř. Po párminutové cestě tramvají jsme se ocitli u výstaviště, odkud jsme šli rovnou k Vidě. Během chvilky už jsme byli opravdu všichni a odkládali si batohy, aby nám při tom dovádění nepřekážely.

Pak už nic nebránilo tomu jít si „hrát“. Nebylo nás úplně málo a každý chtěl něco jiného, a tak jsme se začali trochu oddělovat, ale zároveň každou chvilku zase potkávat… A u toho všeho jsme si povídali, dělali blbosti a zkoumali všechno, co tam měli k dispozici.

Ani do dvou hrníčků na kávu se ten lékařský nevejde!

Čas letěl jako splašený a už bylo skoro půl druhé – doba, kdy měla v divadle vědy začít parádní show s názvem Detonátor. Sešli jsme se před divadélkem a šli si ji společně užít. Viděli jsme spoustou hokusů pokusů, ať už to bylo bouchání, při kterém jsme si měli zacpávat uši, nebo třeba pružinky „hopsající“ všude okolo.

Detonátor – ELENSA a nefunkční autobaterie

Po show byla na řadě společná fotka. Venku bylo moc pěkně, a tak jsme se na ni přesunuli tam. Mezitím už byly dvě hodiny a my měli pořádný hlad, takže jsme vyrazili o patro níž, kde měli v nabídce nějaké mňaminy. U většiny to bylo jasné – pizza! Kdo by ji neměl rád, že ano. Při čekání jsme měli čas i na podpisy a na další povídání, protože jim to tam celkem trvalo.

Jakmile jsme se všichni nacpali, šli jsme ještě na chvíli zpátky do expozice. A některé nenapadlo nic lepšího než začít pořádným kolotočem! Tak jsme se tam točili a točili a točili… a do toho po sobě házeli míče! Když jsme vylezli, tak jsme byli jako opilí, takže jsme se šli na chvilku nadýchat čerstvého vzduchu ven.

Jedna fotka z „kolotoče“...

Bylo tam opravdu horko, takže se náramně hodily vodní atrakce… Kromě nich nechyběla ani posilovna v podobě vytahování se nahoru i se sedátkem. Ještě, že tam bylo pár kladek. Venku bylo ale fakt horko, takže jsme ještě utekli dovnitř.

Alík z Lega ve Vidě

Chvíli jsme ještě koukali, co jsme neviděli, a už pomalu začali hlídat čas. Nechtěli jsme totiž, aby nám ujel vlak zpátky. Tak jsme se loučili s těmi, co tam zůstávali, a naopak seskupovali naši desítku, která se měla vracet zpátky na nádraží.

Než jsme se dostali k vlaku, bylo nás už zase jenom sedm. Kupodivu to jelo celkem na čas, což byla dobrá zpráva. Zpáteční cesta už tolik divoká nebyla, bylo vidět, že byli všichni unavení… Takže jsme si spíš jen v klidu povídali.

Postupně jsme se pak začali loučit také, někteří totiž jeli až do Prahy, jiní to v Kolíně směřovali víc na sever. To už byl ale skoro večer a my se po bezva výletě těšili hlavně do postele…

Příští sraz bude určitě někdy po prázdninách, nejspíš na konci září nebo v říjnu. V plánu je už tak dlouho slibovaná Plzeň. Jestli uvažujete, že byste chtěli jet, můžete se ještě vyjádřit v anketě, kam byste se podívali nejraději.