Začátek srazu byl domluvený zhruba na desátou hodinu, protože krátce před desátou a chvilku po ní měly podle jízdních řádů přijet dva rychlíky s většinou účastníků. České dráhy však nezklamaly a první z nich měl zpoždění necelých 10 minut, ale druhý nakonec asi 40. Než jsme se všichni dostali ke vstupu do zooparku, už bylo nějakých 11 hodin.

Po nákupu vstupenek a zároveň svolení, že smíme dovnitř s Alíkem, začala ta pravá pátračka – najít někde uvnitř Mari1, která dorazila s rodiči autem a už byla dávno uvnitř. Když jsme svižným tempem konečně prošli pořádný kus zoo, tak jsme hledanou čtyřku, která zahrnovala i pejska Tomíčka, konečně našli. Vybrali jsme místo na fotku u jezírka poblíž místa, kde jsme se našli, pořídili fotky a pak vyrazili pomalu zpátky ke vchodu, aby Alík mohl zase spinkat v autě.

Bažant zlatý v chomutovském zooparku

Cestou jsme u zubrů pořídili další společné fotky a zároveň taky vznikla nejedna fotka s náhodnými návštěvníky zooparku, zejména těmi nejmenšími. Potom Alík mohl pokračovat ve svém oblíbeném odpočinku a my jsme zalezli do restaurace, kde jsme si dali oběd, podepsali prezenčku a stihli si i hezky popovídat.

Společná fotka u zubrů, © Pralinka2

Odpoledne jsme pak konečně šli v klidu pozorovat zvířátka. Postupně jsme se také začali rozdělovat, protože někteří už jeli domů, jiní věděli, že vyrazí dřív, a chtěli toho stihnout co nejvíc, další měli času dost a spíš než pozorovat zvířátka si chtěli povídat...

Charza žlutohrdlá v chomutovském zooparku

Nakonec jsme se někdy kolem půl čtvrté zase sešli. Zbývalo nás šest a někde v zoo se ještě toulal i majitel Alíka. Párkrát přes den padla otázka, zda pojedeme na safari, ale nikdy nedošla k pořádnému závěru. Půl hodiny před odjezdem poslední jízdy však byl už opravdu nejvyšší čas si to rozmyslet. A protože sranda musí být, tak zvítězila samozřejmě ta kladná možnost.

Zbývající šestka tedy vyrazila na místo, odkud safari expres odjíždí s tím, že to zkusí. Bývá docela plno a navíc už souprava byla na místě i se spoustou lidí uvnitř, ale měli jsme ještě dost času do odjezdu i trochu štěstí a objevili hned dvě volné řady za sebou. Pralinka už s námi nejel, chtěl se vrátit dřív domů, protože šel ráno do práce.

Zbylá pětice zjistila, že se s trochou tuli, tuli vleze i do jedné řady, tak jsme šetřili místo a ještě si chvilku povídali s Pralinkou. Povedlo se ho tam dokonce i rozesmát, a tak tady můžete vidět vzácný okamžik, kdy se Pralinka na fotce nemračí...

Rozesmátý Pralinka u safari expresu

Ve čtyři hodiny jsme konečně vyrazili. Nejdřív jsme projeli kouskem zoo a poslechli si něco zajímavého a vlastně i vtipného. Třeba že když nám něco spadne ven, tak máme křičet a nebo zmáčknout tlačítko, které ale spíš asi nefunguje, což vlastně nevadí, protože nám určitě nic padat nebude. Ale prostě pro to nesmíme lézt sami a oni kdyžtak zastaví a dojde nám pro to průvodkyně, ale nesmí to být u zubrů, protože k nim nechodí.

Buvol z chomutovského safari

Po chvíli jsme vyjeli ze zoo a během malé chvilky vjeli do obory, kde žijí zvířátka skoro jako ve volné přírodě. Jeli jsme přímo za nimi, takže jsme je mohli vidět krásně z blízka a pořídit i pěkné fotky. Jízda byla opravdu zajímavá, občas jako na tankodromu, jednou jsme zavadili o větvičku a dostali déšť v podobě malých kvítků... A ti nepozorní a na kraji sedící i třeba větvičkou do čumáku.

Jeleni v chomutovském safari

Nakonec jsme ještě projeli skanzenem a vrátili se zpátky na místo, odkud jsme vyrazili. Nikdo další ze srazu už v zoo nebyl a my viděli vlastně všechno, co jsme vidět chtěli, tedy až na medúzárium. Vrátili jsme se proto ke vchodu a šli navštívit medúzy.

Medúzy v chomutovském medúzáriu

Medúzy v chomutovském medúzáriu

Většina ze zbývající skupiny měla namířeno na vlak, který měl odjíždět po šesté hodině, takže ještě byl docela čas. Ale na dlouhou cestu to chtělo ještě nějaké zásoby, a tak padla velmi zajímavá myšlenka, že by se ještě mohl jít navštívit Kaufland!

Vylezli jsme tedy ze zoo a skutečně zamířili k němu. Po nezbytném nákupu jsme se už přesunuli zpátky na nádraží. Do odjezdu ještě zbývalo dost času a navíc vlak pro změnu nabíral větší a větší zpoždění. Nakonec o necelých 20 minut později oproti jízdnímu řádu skutečně dorazil, a tak i zbytek vyrazil směrem domů.

I když nás bylo méně, tak byl sraz moc fajn a měli jsme na sebe o to více času. Příště se uvidíme 24. května na srazu v Pardubicích, kdo by měl zájem, ten už se může hlásit.