Začátek srazu byl nejpozději v 10 hodin na hlavním nádraží. Scházet jsme se tam ale začali už po půl deváté. Povídali jsme si, čekali na ostatní a dělali u toho mraky blbinek.

Tobias7 na nádraží s mašinkovým poznávacím znamením a chlebem

Po desáté hodině jsme vyrazili na tramvaj, která nás dovezla na Smíchov. Tam už na nás čekal zbytek party a rovnou jsme zamířili do nákupního centra na jídlo. Kromě toho jsme tam samozřejmě také podepsali prezenčku.

Alík se podepisuje a mává

Po obědě, při němž se na nás přišel podívat i Alík, jsme se spolu s ním přesunuli ke Království železnic, pořídili skupinovku a pak už hurá dovnitř. Tam měli obří model železnice i s milionem věcí okolo, dráhu pro autíčka na dálkové ovládání, spousty stavebnic i věciček z nich, ale i autobus, do kterého se dalo vlézt a hrát si i třeba na řidiče!

Majitel Alíka řídí autobus

Autobus plný lidí z Alíka

Nechyběla tam ani kavárna, v níž měli kromě kávy i spoustu jiných dobrot. A také dost sedaček přímo z vlaků! My jsme ale zabrali ten snad největší stůl, který měl i víc místa na sezení. Sedělo nás tam fakt hodně, zase jsme kecali a blbli, u toho testovali Tobiasovu novou Rubikovku a někteří i správcovského Alíka.

Model železnice

asistent v Království železnic

Když už bylo dost hodin, tak jsme se začali zvedat a chystat k odchodu. Někteří ale tak moc blbli, že stihli i ztratit klíček od skříňky, a tak se ještě hledalo a hledalo… ale nenašlo. Nakonec odemknul pan vedoucí a my mohli konečně jít.

Výhled na spodní patro Království železnic

Bleskově jsme se vrátili na nádraží a pak, už ale ani zdaleka ne všichni, vyrazili na Václavák. Podívali jsme se na trhy, dali si něco dobrého k pití a zase si povídali a povídali, až jsme z toho měli zase hlad! Jenže tam bylo hrozně moc lidí, protože všichni chtěli večer na trhy, takže bylo narváno i ve fastfoodech.

Vrátili jsme se proto zpátky na nádraží a zašli na jídlo tam. Po chvilce bylo dost místa i na to, abychom mohli sedět všichni u sebe, a tak jsme se zase cpali a bavili, ale to už byl večer a víc a víc lidí muselo postupně odcházet. Takhle dlouho jsme byli na srazu snad prvně, ale bylo to moc fajn. Díky všem, kteří dorazili!

Prezenčka

V letošním roce byl toto sraz poslední… Teď nejspíš vyčkáme, až přejde zima, a sešli bychom se někdy po jarních prázdninách. Kde to bude, to se ještě uvidí, ale určitě se všechno včas dozvíte.