Začátek srazu byl stanovený na desátou hodinu na hlavním nádraží. Někteří dorazili o dost dříve, a tak jsme si rovnou mohli pěkně popovídat a začít blbnout. Poznávacím znamením byl duch a někteří účastníci, třeba VelkýBochník, to vzali tak vážně, že by je člověk ani nepoznal.
Po desáté hodině, když už jsme byli konečně všichni, jsme vyrazili na tramvaj. Bylo nás tolik, že jsme se do jedné ani nemohli vejít, a tak nás musely brát hned dvě. Na Andělu jsme ale byli už zase všichni pohromadě. Postupně se k nám ještě přidalo pár dalších lidiček a už jsme mířili na oběd. Během čekání a jídla jsme zvládli podepsat prezenčku s deníčkem, ale zároveň i zase povídat a tak podobně.
Následně nás čekal další přesun. Do tramvaje jsme se tentokrát vešli všichni, a tak jsme mohli pěkně spolu vyrazit na Malostranské náměstí. Tam na nás konečně čekal i ten nejdůležitější člověk – organizátor smejky. Zavedl nás do prvního z dvojice muzeí – do Muzea alchymistů a mágů staré Prahy. Tam jsme začali fotkou, na kterou přiběhnul i Alík, a potom už se nás ujali průvodci. Byli dva, a tak jsme se i my rozdělili na dvě skupinky, protože nás bylo opravdu hodně.
Jedna skupinka začala v malé místnosti, kde byl třeba model vesmíru, u něhož jsme se dozvěli, jak si ho lidé představovali kdysi – s planetou Zemí uprostřed. Také jsme tam mohli vyzkoušet, zda máme zlaté české ručičky, a dozvěděli jsme se i spoustu dalších věcí. Ve vedlejší magické a dosti šikmé místnůstce, která symbolizuje Faustův dům, jsme narazili i na pár alchymistů a zase jsme si vyslechli pěkné vyprávění.

Magická šikmá podlaha
Následně jsme se protočili s druhou partou a zamířili výš – nahoru na půdu. Tam to chvílemi vypadalo jako v laboratoři, jindy jako po bitvě, tedy spíš výbuchu, a pak zase tak trochu jako v zoo, se spoustou klecí. Jakmile jsme se prvního muzea dostatečně nabažili, čekal nás přesun do druhého.

Laboratoř na půdě

Na půdě
Po malé chvilce jsme se ocitli u Karlova mostu, v Muzeu pražských pověstí a strašidel. Opět jsme se rozdělili a hned začali zkoumat všelijaká strašidla a poslouchat jednu pověst za druhou.

Skřítek v krabici
Místo půdy jsme tentokrát zamířili do sklepení a cestou jsme se dozvěděli třeba o ženě, která v ruce držela smotaný obraz, z něhož kapala krev, nebo o tom, že v Praze stále spí golem, který jen čeká, než ho někdo oživí.

Náhrobní kameny a spící golem
Čas hodně rychle ubíhal a když jsme si nakoupili suvenýry na památku a dostali se ven, bylo už dávno po třetí hodině. Sraz měl končit kolem čtvrté, ale na místě se zjistilo, že drtivá většina má ještě čas, a tak jsme vyrazili do Palladia. Tam jsme se přesunuli pro změnu k jídlu a čekal nás dost těžký úkol – usadit se a ideálně alespoň trochu pospolu.
Nakonec se nám to docela povedlo, a tak jsme mohli dál povídat, dělat lumpárny, u toho si třeba i dát ještě něco k jídlu a užívat si toho, že ještě můžeme být spolu. Čas ale utíkal a pomalu museli odcházet i další a další.
Když bylo zhruba šest hodin, zbývalo nás už jenom kolem deseti. To už jsme ale vyráželi všichni, většina z nás ještě společně dojela na nádraží a pak už jsme pomalu utíkali na vlaky nebo někteří na MHD a vyráželi domů.

Večer na nádraží v Plzni
Konec roku už klepe na dveře, takže se letos už neuvidíme, ale příští rok k tomu určitě bude dostatek nových příležitostí. Teď si ještě můžete sraz alespoň prohlédnout, Pralinkovy fotky jsou tady.