19. března se tady náhle vyklubala informace, že 30. dubna bude jakýsi sraz v Praze. Hned jak jsem to viděl, věděl jsem, že tam prostě musím jít. Málem mi nadšením vybouchla hlava!

Zjistili jsme, že Majda si pořádně nepřečetla pravidla () a nevytvořila úžasné logo srazu, tak jsem se nabídl a udělal jsem toto zvířecí logo:

Úžasné logo srazu v Praze 2022

Všichni moje logo milovali a dokonce by svým úžasem mohlo zachraňovat životy.

Majda se dobrovolně nabídla, že nám udělá řízkové šneky, ale najednou místo řízkových šneků byl v zájmu štrůdl. Majda mluvila o jakémsi štrúdlu, ale ne, my chtěli štrůdl!

Najednou to všechno uběhlo rychle a máme 29. dubna, den před srazem. Dal jsem si budík na 7:15, protože autobus jel v 8:12.

Moje jízda na sraz 30.04.2022

Máma takhle brzo obvykle nevstává, tak prostě musela po cestě vzít nějaký to kafe, což nás zdrželo asi o tři minuty, a taky jsem za to dostal lekci počítání do deseti.

Hned jak jsem přišel do skupinky pár lidí, co čekali na Hlaváku, zjistil jsem, že Copinka nastolila jakousi plyšákovou revoluci a všem ukradla plyšáky, které jsme si měli vzít s sebou. Já protestoval, ale marně, stejně mi ten plyšák zmizel.

Pak se k nám odněkud přidal pan Chleba a oznámil mi, že jsem bez identity, a pak jsem to pochopil. Někdo mi sebral jmenovku! Pak jsem zjistil, že to byl Holub, který mi sebral jmenovku, protože chtěl dát identitu svojí botě. Ony všechny jmenovky byly tak nějak prohozené, proto jsem chtěl lidi ušetřit zmatku a posbírat co nejvíce jmenovek, nastolením jmenovkové revoluce. K té se později dostaneme.

Pak jsme se najednou teleportovali na Nádraží Holešovice, tam se stal trochu chaos. Majdě jsem oznámil, že si zajdu na snídani, a odpověděla mi, že bus jede každé dvě minuty a kdybych ji neviděl, ať klidně jedu do zoo sám. Pro mě je taková situace úplně v pohodě, mamka mně taky tohle radí, tak jsem říkal, že jo v pohodě. Zašel jsem si do mekáče pro toast, bramborovou placku a pití. Snídaně dobrá, ale trochu mě zaskočilo, že když jsem utíkal na zastávku a chtěl jsem se s Majdou podělit o placku, Majda zmizela.

Doteď nevím, jestli vůbec na té zastávce byl aspoň někdo z Alíka, nebo ne, ale v takové situaci vnímám jako prioritu nepanikařit a nebrat nadarmo rady, které mi pověděla, tak jsem nasedl na bus a jel jsem do zoo. Bus byl tak plný, že jsem si sice nesedl, ale i tak jsem se měl o koho opřít.

Jakmile jsem vystoupil z autobusu, všiml jsem si, že bramborová placka mi zmizla i s pitím do bříška, a taky jsem si všiml Alíkovců, tak jsem šel za nimi. Tam jsme se sešli ještě s –MM–, Ema_P, CaMiL a ještě pár lidmi. CaMiL nám rozdala koláčky štěstí a byly moc fajn.

Koláčky (sušenky) štěstí, © CaMiL

Jé, copak to je?

Všiml jsem si, že –MM– drží jakousi věc, kterou hodně lidí chtělo vidět: plyšového Alíka!

Pak jsme se šli připravit na fotku. Zjistili jsme, že Alík ve skutečnosti není obří internetový pes, ale jen Majda v utajení.

Na fotce nás přistihl ještě jeden malý zádrhel, a to tamní autobusy. Jezdily nám neustále před fotoaparátem (protože Pralinka nás fotil přes silnici). Nyní už by ale tyto autobusy dostaly kačkovou pokutu za překážení, takže to není třeba dále řešit.

Chtěli jste Majdu, nebo Alíka?, © Mari1

Pak jsme přišli se naobědvat. Já si dal řízek s hranolky a kolu, dohromady za 230 Kč, ale na výběr bylo jídel spoustu. U různých stolů bylo vidět třeba vepřo-knedlo-zelo, svíčková, kuže nebo smažák, který třeba zvolil –MM–. Majda nám taky nabídla muffiny. Legenda říká, že jich pořád má spoustu v batohu. Ta zásoba byla fakt nekonečná.

Pokud vám ovšem výběr nestačí, můžete se inspirovat lékem s jeho alternativním obědem. Jakmile jsem si vychutnával řízek s hranolky, slyším léka vzadu se smát jak opička (trefné na zoo, že?), tak tam jdu a vidím jeho oběd. Řízek s hranolky, citronem a kolou. Ale dohromady.

Řízky s colou – spoluautorem SarkastickýHolub, © lékařský

Já jsem samozřejmě musel ochutnat, a je to fujki.

Tak jsem tedy šel zpět ke svému stolu, a zase slyším neidentifikovatelné zvuky ze stejného stolu. V tuto chvíli jsem začal mít podezření, že tam dělají nějaké laboratorní pokusy, a nebyl jsem daleko od pravdy. Holub totiž asi záviděl lékovi jeho oběd a do svých ovocných knedlíků se strouhaným tvarohem si nalil Sprite.

Holubí oběd

To jsem se docela bál ochutnat, protože mě ještě čekalo si dovychutnat svůj normální oběd, tak jsem odmítal ochutnávku, a udělal jsem dobře. Ochutnávátoři totiž strávili docela strašlivě dlouhý čas na toaletě.

Po obědě jsme se šli podívat na lachtany a potkali jsme lachtana Melouna, jak se opaluje. Pak jsme se posunuli na tučňáky a já je tam neviděl.

Měli jsme v plánu se projet na lanovce, tak jsme pomalu šli směrem k ní. Zastavili jsme se u Darwinova kráteru, kde jsme našli tasmánského čerta, ale bohužel tasmánský Mikuláš nikde nebyl.

U lanovky jsme se na chvíli zastavili, rychle proběhli pavilon velkých želv a pak velemlokárium. Když jsme se vrátili, vzali jsme si plyšáky a udělali fotku naší plyšákové zoo (na úvodním obrázku). Podle mě to má mít nějakou spojitost s plyšákem Alíka.

Abychom po focení zahnali nudu, tak jsme s Chlebem a Honzíkem trénovali šerm s láhvemi od pití. Chtěl jsem si zajít koupit něco jiného k pití, když jsem už vodu dopil, tak jsem zašel k automatu u lanovky a vhodil minci, a ona se tam zasekla, tak mi musel verbum půjčit, ať mi vyjde na lanovku i na pití. Je to hodnej kluk.

Jakmile jsem na lanovku nasedl, bylo to fajn, a pak jsem si uvědomil, že je to nějak vysoko, a docela jsem se bál, že spadnu. Pak jsem v mřížce zahlédl nějakou vypadlou platební kartu a už jsem neměl důvod se pádu bát, ba naopak.

Nahoře jsme si na chvilku sedli, někteří si dali nějakou dobrotu, posbírali jsme internet a šli dál. Prošli jsme sekci Napříč kontinenty a pak nás to vyplivlo v Africe, kde jsme se s Honzíkem, Bestem, vaivou a Holubem nějak zapomněli v pavilonu hrochů, a museli jsme vyčkat na záchranného Chleba.

Pak jsme se na chvíli zastavili kvůli mimořádné vodní bitvě: Chleboid × Všichni ostatní.

Kdo si hraje, nezlobí..., © majdula2000

Pak jsme pomalu šli k východu dolů pěšky a koukali se na hezký výhled. Dole jsme se ještě rozloučili s lachtany a šli jsme na autobus. Šli jsme na několik skupin, protože nás tam bylo hodně, ale pak nám došla jedna věc: Někam zmizel Best, vaiva a Holub. Že by se pořád toulali v pavilonu hrochů?

No, pokud jsem to pochopil správně, tak ano, opravdu se zapomněli v pavilonu hrochů, a pak ještě k tomu vyšli z jiného východu a museli část zoo k nám obejít, protože zpět je to už nepustí, když vyjdou ven.

Tak jsme tam –MM–, Pralinka a já čekali na naši posádku a povídali o životě a vyměňovali si tajná tajemství, dokud nepřišli. Pak pro –MM–a přijel osobní odvoz a pro nás autobus, do kterého jsme se sotva stačili narvat. Jeli jsme na Holešovice a tam jsme se rozdělili, Pralinka mě hodil na Ládví a tam jsme se rozdělili i my a jeli jsme domů.

A ještě jsem slíbil, že se dostaneme ke jmenovkové revoluci. Domů jsem si nakonec vzal fajn suvenýry:

Suvenýr

Třeba se uvidíme na dalším srazu.