Já svůj den začala ranním vstáváním, které mi trvalo o něco déle, než bylo nutné. Když jsem se konečně vyhrabala ven z domu, tak jsme s mamkou a sestrou (JMtlapka13) vyrazily na nádraží.

Tam jsme si koupily kafíčko, což mě probralo, a pak jsme našly ostatní, kteří také jeli odtud. Zbývalo už jen se naskládat do vlaku, což se nakonec úspěšně povedlo.

Když jsme dorazili do Žďáru, tak na nás čekali i zbylí účastníci srazu. Po vyřešení pár nutností jsme měli delší zastávku v nedalekém Kauflandu. Mimochodem na nádraží a poté i v Kauflandu jsem si koupila kafe, takže jsem ho měla třikrát.

Když bylo vše hotovo, vydali jsme se procházkou na náměstí. Tam na nás bohužel čekalo nemilé překvapení, a to že ve vybrané restauraci bylo pouze čtrnáct míst. Ale nás bylo dvacet.

Náměstí

Takže skupinka šesti lidí, ve které jsem byla i já, si zašla na kebab, což se ne všem líbilo, ale jiné řešení nikdo neměl. Mimochodem, já jsem za to ráda, hezky jsem se prošla po náměstí.

Když byli všichni sytí, vydali jsme se na autobus, kterým jsme dojeli k zámku. Pod památníkem se udělala skupinová fotka a pak nastal problém, že ne všichni chtěli jít do muzea.

Rybník pod kostelem

Nakonec se prostě šest lidí i přes nesouhlas oddělilo, aby se mohli jít podívat nahoru, za což jsem byla ráda, protože jsem chtěla vidět kostel i zevnitř.

Kostel zvenku

Naštěstí se mi poštěstilo a i když nám organizátorka předtím řekla, že prohlídky nejsou možné, tak se jedna konala ve tři hodiny. Tu jsme s mamkou nádherně stihly a obě jsme byly spokojené, že na dušičky můžeme vidět památník i zevnitř. Paní průvodkyně byla mimochodem naprosto skvělá, takhle dobrou prohlídku jsem dlouho neslyšela.

Po prohlídce jsme se vrátili zpět dolů, kde ostatní začali ukončovat prohlídku muzea. Poté se skupina vydala i nahoru, ale my jsme se rozhodly jít s mamkou, sestrou a KrálíčkemSušenkou pěšky na nádraží, protože už jsme u kostela byly a měly jsme ještě něco přes hodinu času.

Během této procházky jsme si více prohlédly město a viděly jsme i takovou malou farmu, která nás velmi mile překvapila. A celou cestu jsme si hezky v klidu povídaly. Na nádraží jsme se potkaly s ostatními, kteří museli vlak dobíhat, ale všichni to stihli.

Mini farma

Čekala nás už jen cesta zpět domů, ve vlaku jsme se rozdělili na skupinky, aby cesta byla v klidu, a myslím, že se to povedlo.