Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Angry Birds jako superhrdinové

    vydáno  •  povídky

    Další příběh, další výzva. Kamarádka nakreslila lidské podoby postav ze slavné hry Angry Birds. Napadlo mě, že bych k tomu mohla něco napsat. Zeptala jsem se jí na děj a ona měla hned jasno. Inspirovala se svou nejoblíbenější hrou z této série a to Angry Birds Space.

    Chuck, © Moje kamarádka

    Černožlutovlasý chlapec seděl ve svém pokoji na posteli a hrál si s přívěskem, který míval přidělaný jako náramek na noze. Na první pohled se zdálo, že se nudí a přemýšlí, co dělat. Ovšem to nebyla pravda. Měl deprese ze svých vzpomínek.

    Minulost

    „Hele díra,“ zakřičel na své kamarády červenočernovlasý chlapec, když zkoumal se svými šesti kamarády velkou zeď v parku před jejich domem.

    „Jdeme,“ objevil se vedle něho černožlutovlasý silnější kluk a už se snažil dostat do té díry. Trvalo mu delší dobu, než se tam procpal, ale nakonec se mu to podařilo. Jeho šest kamarádů vlezlo za ním.

    Hned, co se objevili na druhé straně, stalo se něco divného. Všech sedm se přeměnilo na superhrdiny.

    Současnost

    Ta proměna mu chyběla nejvíce. Rád by se ještě někdy proměnil, ale když se vrátili na Zemi, díra zmizela.

    „Chucku, jdeš s námi na noční vycházku?“ zavolal ze spodního patra červenočernovlasý Red, čímž vytrhl Chucka ze vzpomínek. „Nejdu,“ zamumlal Chuck, ale došlo mu, že to asi Red neslyšel, proto to raději zopakoval nahlas neutrálním tónem. Po chvíli dole klaply dveře a Chuck se mohl vrátit ke svým depresím.

    Minulost

    V tom podivném vesmíru uslyšeli volání o pomoc, proto se hned rozběhli za zdrojem. Normálně by to neslyšeli, ale ta proměna jim zbystřovala smysly.

    Chuck ovšem na své kamarády nečekal a rychlostí světla byl u toho zdroje. V zajatci poznal svého největšího idola, kterého často sledoval v televizi, Ice Birda.

    Všichni ho společně zachránili a on jim dal na památku každému přívěšek. Zlatě žluté asteroidy ve tvaru vejce se stejně barevným prstencem kolem nich. Každý si ho dal na vybrané místo. Chuck si ho dal na nohu jako náramek, Red si ho dal jako náhrdelník a nosí ho pod trikem, aby mu ho nikdo nevykoukal, a Bomb si ho zamotal do své bujné kštice, kterou si kvůli tomu přestal česat.

    Současnost

    Chuck si stále hrál s přívěškem a vzpomínal, jaké by bylo se stát zase superhrdinou, ale tentokrát v jejich světě. Přemýšlel a nevědomky otočil vrchní částí prstence. Přívěšek se rozzářil a Chuck ho upustil na zem.

    Po chvíli přemlouvání sám sebe na přívěšek sáhl a ucítil, jak se proměňuje. Po proměně došel k zrcadlu, které měl zavěšené na skříni. Když na sebe pohlédl, vykulil oči. Byl zase superhrdinou. Měl černého kohouta, lazerové brýle, červený plášť, černé rukavice a fialovobílooranžový oblek. Boty měl modrobílé se žlutou podrážkou.
    Přívěšek, stále drže v ruce, si dal zpátky na nohu a vyskočil ven oknem.

    Různě se procházel a vyhledával nebezpečí. Po chvíli to vzdal, vrátil se k sobě do pokoje a proměnil se zpátky.

    Další den

    Druhý den ráno je už z Chucka zase ten optimistický chlapec, kterého všichni znali. Hned po probuzení se vrhnul do kuchyně, aby vykouzlil nějakou výbornou snídani. Nakonec udělal palačinky s javorovým sirupem, které připravil na talíře. Matildě je donesl přímo k jejímu hnízdu, kde střežila svá vajíčka, tak aby je nemusela opouštět, a na kluky čekala snídaně v kuchyni na stole.

    Chvíli trvalo, než se v kuchyni všichni sešli, ale když už tam byli, tak si začali pochutnávat na palačinkách a bavili se o různých věcech.

    Celá snídaně by probíhala v pohodě, kdyby se Red nezmínil, že včera viděl něco podivného běhat po střechách. Chuckovi přejel mráz po zádech, ale nedal to na sobě znát a raději tvrdil, že nic neviděl. Red z toho tedy usoudil, že se mu mohlo něco jen zdát, ale stejně měl pocity, že ho zdání neklamalo.

    Po zbytek dne už o tom nepadlo ani slovo a den probíhal jako každý jiný.

    Večer, když se chystali jít spát, zaklepal Chuck na dveře Bomba, který mu hned otevřel. „Chci ti něco ukázat,“ promluvil Chuck a otočil horní částí prstence na přívěšku a zase se proměnil na superhrdinu.

    Bomb na něj koukal vyděšeně a nechtěl s tím mít nic společného, ale po chvíli přemlouvání na to přistoupil. Ve své bujné kštici nalezl přívěšek, zopakoval stejný postup jako Chuck a také se proměnil. Před Chuckem se objevil kluk s žlutočernými vlasy do všech stran a z pár konečků mu šlehal oheň. Přes černožlutou kombinézu měl oranžový plášť, oranžové boty a černé rukavice.

    O pár záchranných akcí později

    Už to je týden, co Chuck s Bombem zachraňují své rodné město, ale nastal tu jeden háček. Bludíci o jejich superhrdinských akcích vědí, ale ne úplně od začátku. Myslí si, že ti hrdinové jsou Chuck a Bomb, ale nejsou si tím jistí, dokud je při jedné proměně nenačapou.

    „Jak?“ nechápal Chuck, když před ním a Bombem stáli Bludíci. „Nejste tak neviditelní, jak si myslíte,“ pokrčil rameny jeden z trojice Bludíků. Chuck si povzdechl, byla to jediná jeho reakce. Bomb raději mlčel.

    „Tak když to už víte taky, přidáte se k nám zítra?“ zeptal se po nekonečně dlouhých sekundách Chuck. Trojčata jen s úsměvem přikývla a rozloučili se, aby se vrátili do svých pokojů a mohli se vyspat.

    Ráno už na hlavní vchod klepala trojčata, že by si rádi pokecali. Ovšem, když byli jen s Terencem, omylem se prořekli a tím mu odhalili tajemství superhrdinů. Dohodli se, že se k nim večer přidá.

    Večer

    „Stello, dělej, nebo nezjistíme, kdo to je,“ volal na svou kamarádku Red. Už věděl, že se mu to jen nezdálo. Viděl je minimálně třikrát a chtěl vědět, kdo za tím stojí. Kdo jsou ti superhrdinové. Vzal si na pomoc svou kamarádku a spolužačku ze školy, kam chodili jako menší.

    „Vždyť už jsem tady,“ ozvala se Stella vedle Reda a sedla si za komín, aby nespadla.

    Seděli na střeše Redova domu a sledovali, odkud se superhrdinové vynoří.

    Po pár minutách čekání a nudy se konečně objevili. Vyšli z domu, na kterém byli. Red hned podle vzhledu věděl, že to jsou jeho kamarádi, ale nechtěl nic Stelle prozradit, proto chvilku počkal a potom teprve na ně ukázal a tvrdil, že je neviděl odnikud vycházet. „To se snad sem dostali z kanálu?“ zasmála se Stella a už lezla dolů, protože měla strach z výšek a měla být doma do devíti.

    Když Red osamotněl, šel k sobě do pokoje a těšil se na další ráno, protože chtěl svým kamarádům vynadat, jak moc je nebezpečná jejich „hra“.

    „Dobré ráno,“ popřál všem Red, když přišel poslední na snídani. Byl naštvaný a taky tak zněl. „Co ti zase přelítlo přes zobák?“ zamumlal Terenc. „Vím, že to jste vy, a je to riskantní,“ rozhodil rukama Red a pustil se do smažených vajíček od Chucka.

    Kluci v místnosti se hned spikli a začali Redovi vymlouvat, že to nebezpečné není a ať se k nim přidá. Zabralo jim to minimálně hodinu a půl, než se konečně Red uráčil souhlasit.

    Od té doby Red, Chuck, Bomb, Terenc a Bludíci ochraňovali své rodné město před zloduchy a nezvanými návštěvami.

    Autorka:
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (4)

    Příspěvek z 26. dubna v 7:38.
    Ändřläk_ v něm napsala:

    Moc pěkné.

    Čtvrtý komentář.

    Příspěvek z 26. dubna v 6:38.
    ELENSA v něm napsala:

    Moc pěkné.

    Třetí komentář.

    Příspěvek z 26. dubna v 6:15.
    Čičibaka v něm napsal:

    Moc pěkné.

    Druhý komentář.