Žil za války, jmenuje se Viktor a v mém minulém životě to byl můj milenec, či manžel? Nevím přesně, navíc byl napravo, tedy němec. Každopádně co vím od mojí mamky, která věští kyvadlem, že je to duše, která se nedostane na druhý břeh a hledá u mě pomoc. Nechrání mě, není to můj anděl strážný. 

Z vlastní zkušenosti, i z toho, co řeklo kyvadlo, vím, že mě Viktor ovládá. Milý čtenáři, asi si říkáš, že je to blbost, ale když cítím, že se něco Viktorovi nelíbí, raději to neudělám. Je žárlivý, nelíbí se mu, když koukám po jiných mužích. Jednou jsem si díky tomu narazila ruku, dostala špatnou známku z oblíbeného předmětu a vše začalo být špatné a bylo, dokud jsem nevzala na vědomí, že moje láska z minulého života je majetnická a chce mě jen pro sebe. 

Mamka mi říkala, že se Viktor nemůže dostat na druhý břeh, protože někomu kdysi hodně ublížil, ale ne mně. Někdy vidím jeho siluetu nebo cítím studené doteky na ramenou, jakoby mě objímal. Byli časy, kdy jsem se duchů bála, dokonce i Vikiho, ale pak jsem zjistila, že je to dobrý přítel, jen musím dodržovat to, na čem jsme se v minulém životě domluvili. 

Lidé se bojí duchů, protože mají strach z neznámého, ale když se nad tím zamyslíme, oni jsou také lidé, jen v jiné formě, někdy nás chrání, straší, nebo nám ukazují minulost a budoucnost. Mého taťku zachránil duch před dopravní nehodou.

A jaký mám vztah k Viktorovi? Jak říkám, bála jsem se, pak jsem si říkala, že je to blbost, nebo je to jen mou pubertou. Ale ne, kyvadlo mi vše potvrdilo a taky vím, že jeho znamení, kterými na sebe rád upozorňuje (doteky, praskání v okně, praskání trámů), jsou důkazem toho, že nejsem sama.

Také vím, že mě má rád. A já mám ráda jeho a jsem ráda, že se moje láska z minulého života ozvala a ukázala mi minulost. Myslím, že věta: „Dokud nás smrt nerozdělí...“ je blbost, nás dva nerozdělila ani smrt.