Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Anne Franková aneb osud talentovaného děvčete

    vydáno  •  Historie

    Annelies Marie Franková se narodila v roce 1929 do židovské rodiny. Ač to byla dívka s neuvěřitelným spisovatelským talentem, tvrdý osud druhé světové války ji neminul. Jak to vlastně celé bylo? Dozvíte se v tomto článku.

    Anna Franková, © Nadace Anny Frank

    Anne Franková se narodila 12. 6. 1929 do už zmíněné židovské rodiny. Byla to obyčejná malá holka, hrála si s panenkami, dělala neplechy...

    V roce 1939 se ale vše změnilo. Začala druhá světová válka.
    Jak jistě každý ví, v té době vládl v Annině rodné zemi Adolf Hitler – vůdce nacistické strany. Jeho názor byl takový, že Němci jsou nejlepší, Němci jsou lepší než ostatní... Hitler chtěl ovládnout svět. Ale údajně mu v tom stáli v cestě Židé – byli bohatí a Hitler si myslel, že by mu jeho plány mohli překazit. A byl tu problém. Jak pro Židy, tak pro Němce – i když Židé nejprve nic netušili. Tomu problému Němci začali říkat židovská otázka.

    A roku 1942 zasedla v Mnichově rada. Jeden z Hitlerových stoupenců se vytasil s Konečným řešením židovské otázky. Tou dobou už měli Židé spoustu věcí zakázaných – nesměli po osmé hodině večerní chodit ven, nesměli na Němci určená místa, museli nosit židovskou, neboli Davidovu hvězdu... Uzavírali se do ghett, kde bylo málo jídla, museli žít v neustálém strachu... A z ghett se odváželi do koncentračních táborů. Konečným řešením židovské otázky se staly plynové komory.

    A tou dobou otec Anny Frankové, Otto Frank, vycítil nebezpečí ze strany Němců. Frankovi byli také Němci, ale protože Edith Franková, Annina matka, byla Židovka, byli na tom stejně jako ostatní... Zařídili si úkryt v Amsterodamu. Frankovi měli v plánu odejít 16. 7. Členové SS ale byli rychlejší. - Margot, Annina o tři roky starší sestra, od nich dostala předvolání.

    Otto Frank vlastnil firmu Opekta, džemy a příslušenství k nim. Tato firma měla zadní trakt – a právě tam Otto ukryl svou rodinu.

    Žili o hladu, v neustálém strachu z prozrazení. Těsně před odchodem Anne dostala malý červený sešit. A to byl její deník.

    Anne do deníku psala dennodenně, svěřovala se svojí Kitty, jak deník nazvala, se všemi svými trápeními... Roku 1943 se jich v zadním domě ukrývalo osm. Třikrát byli malém vyzrazeni, třikrát měli nad členy SS vyhráno.

    Anniny zápisy byly každým dnem, týdnem, měsícem i rokem umělečtější. Sama chtěla být spisovatelkou, vymýšlela vlastní příběhy a snila o životě po válce. Měla neuvěřitelný talent.

    Nikdo ho však nedokázal ocenit. Anne proplouvala svými trápeními sama a měla jen svoji Kitty. Často psala o tom, jak jí nadávají, chválí její sestru Margot – kdy Anne je prý budižkničemu... Přitom měla srdce na pravém místě.

    V zadním domě jsou hádky na denním pořádku. Anně nikdo nerozumí, a jak už opakují po několikáté, má jen svou Kitty...

    Vůbec si nedokážu představit, že svět bude pro nás někdy zas normální. Mluvím sice o tom, co bude „po válce“ , ale je to, jako bych mluvila o vzdušném zámku, o něčem, co nikdy nemůže existovat.
    Vidím nás osm v zadním domě, jako bychom byli kouskem modrého nebe, obklopeným černočernými dešťovými mraky. Kulaté ohraničené místečko, na němž stojíme, je bezpečné, ale mraky se stahují stále blíž a kruh, který nás odděluje od blížícího se nebezpečí, se stále zužuje. Teď jsme už tak těsně obklopeni nebezpečím a temnotou, že na sebe v zoufalém hledání záchrany narážíme. Díváme se všichni dolů, kde lidé bojují proti sobě navzájem, díváme se nahoru, kde je klid a krása, a jsme odříznuti temnou vrstvou, která nás nepustí ani dolů, ani nahoru, ale stojí před námi jako neproniknutelná zeď, jež nás chce rozdrtit, i když zatím ještě nemůže. Nemohu dělat nic jiného, než volat a úpěnlivě prosit: „Ó kruhu, kruhu, nesvírej se a otevři se pro nás!“
    Anne Franková, 16. 9. 1943

    Ta doba byla krutá. Už se blížil konec války, zbývalo „jen“ devět měsíců, když před domem na Prinsengrachtu 43 zastavilo policejní auto. Vystoupili z něj příslušníci SS, sebrali Frankovy a odvezli je na východ, směrem ke strašlivému osudu koncentračního tábora... Hlad, křik a nemoci, strach, bolest a umírání...

    Konce té strašlivé doby se dožil jen Otto Frank. Od jedné z pracovnic Opekty získal Annin deník, který vydal, a který je podle některých informací slavnější než sama Bible.
    Anne zemřela v únoru 1945 v Bergen-Belsenu na nemoc zvanou tyfus, ani ne tři měsíce před osvobozením.

    A proto si kladu otázku - Opravdu k sobě musíme být takoví, jací k sobě jsme?

    ~Pro Alíkoviny,
    20. 5. 2020~

    Autorka: (11 let)
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (13)

    Příspěvek z 16. července ve 14:05.
    číča800 v něm napsala:

    Na 11 let tenhle článek? Wow, jsi dobrá! ok

    Příspěvek z 11. července v 11:58.
    Adee v něm napsala:

    hezký a smutný článek.

    btw tady: Třikrát byli malém vyzrazeni, třikrát měli nad členy SS vyhráno. má výt asi málem..

    Příspěvek z 9. července ve 13:26.
    Hromádka v něm napsala:

    Colossus - no nikoho jsem si tady nemohla přát víc;-D
    Ne. Teď opravdu. Máš pravdu, informace jsem čerpala z velmi nedůvěryhodného zdroje a až pozdě jsem si všimla, že to, co mi o holokaustu a jeho počátku navykládal nedůvěryhodný zdroj, je úplný žvást. Takže se omlouvám za své hloupé chyby:-( (i když teď už s tím nic nenadělám)