Antonín Dvořák žil v letech 1841 až 1904. Pocházel z rozvětveného rodu sedláků a malých živnostníků, rozprostřeného v kraji kolem rodné Nelahozevsi v blízkosti Kralup nad Vltavou. Jeho hudební schopnosti byly od dětství pozoruhodné, ale teprve když se ho ujal venkovský kantor A. Liehman ve Zlonicích, rozhodlo se o jeho dráze hudebníka. 

Jeho světová sláva počíná rokem 1878. Skladatel Johannes Brahms, člen poroty pro umělecká stipendia ve Vídni, tehdy upozornil na Dvořákův talent berlínského nakladatele F. Simrocka. Hned první díla, Moravské dvojzpěvy a Slovanské tance, jež Simrock vydal, udělala z Dvořáka světově známého autora. Jeho úspěchy se stupňovaly . 

Jako dirigent byl zván do nejrůznějších metropolí, aby uvádění vlastních děl založil reprodukční tradici svých symfonických a vokálně instrumentální skladeb. Vídeň, Berlín, Londýn, Budapešť, později i Moskva, Petrohrad a New York měly příležitost se obdivovat jeho hudbě v jeho vlastním podáním.

Ve druhé polovině sedmdesátých let 19. století se Dvořák stal programově slovanským skladatelem. Slovanská idea tvořila v jeho umění jeden z klíčových znaků, který mu pomáhal otevírat brány do světa. Ve východním folklóru objevil nová zřídla inspirace.

K dílům, jež ho reprezentují jako slovanského skladatele, patří Slovanské rapsódie, Slovanské tance, Moravské dvojzpěvy, opery Vanda na mytologický námět z polských dějin a Dimitrij na ruských námět z doby romanovské. Slovanská jsou i jeho komorní díla, jako Smyčcový kvartet Es dur, Smyčcový sextet A dur,Klavírní kvartet A dur aj. 

Nejpozoruhodnějším útvarem jsou jeho dumky, inspirované ukrajinským folklórem. V nich se střídají zádumčivé pasáže s energickou hudbou lidové, často furiantové povahy. Klavírní trio „Dumky“ patří k nejkrásnějším Dvořákovým dílům.