Alíkovina

Apollo 11

vydáno  •  Vesmír

V rámci soutěžení mezi Sověty a Američany po válce se závodilo i v dobývání vesmíru. První umělou družici (Sputnik 1) a prvního člověka ve vesmíru (Jurij Gagarin) vyhráli Sověté. Ale co první člověk na Měsíci?

Apollo 11, © NASA

V sobotu 20. 7. 2019 jsme si připomněli první přistání člověka na Měsíci. Raketa mise Apollo 11 (později i dalších) se jmenovala Saturn V. Skládala se ze tří základních stupňů. V třetím se nacházel Lunární modul s velitelským modulem. Velitelský modul se poté odpojil, otočil, spojil se s Lunárním modulem (Eagle) a usídlil se na oběžné dráze Měsíce.

Pilot velitelského modulu Mike Collins zůstal na orbitě, zatímco Edwin „Buzz“ Aldrin s Neilem Armstrongem vlezli do Lunárního modulu a přistáli na Měsíci. Asi za šest hodin vstoupil Neil Armstrong jako první na povrch Měsíce. Při sestupu pronesl jeho známý citát: „Je to malý krok pro člověka, ale velký skok pro lidstvo“.

Krátce za ním vstoupil na povrch i Edwin Aldrin. Oba dva si udělali dvou a půl hodinovou procházku a nasbírali 22 kg měsíční horniny. Poté usedli do Lunárního modulu. Lunární modul byl sice hezký designem, ale technicky složitý (oba astronauty dělila od vakua vesmíru jen asi dvoumilimetrová vrstva pláště, která by šla proděravit dloubnutím prstu). Aby situaci zdramatizovali, podařilo se jim v skafandrech rozbít pojistku motoru. Bez ní by se nezapnul motor a oni by uvízli na Měsíci. Ale to se nestalo, jelikož neohrožený Armstrong odněkud vytáhl kuličkové pero, které nahradilo pojistku, a to oběma astronautům zachránilo život. S tím nikdo na Zemi nepočítal a tehdejší prezident Kennedy už měl dokonce připravený smuteční projev. Vynalézavost Armstronga však všechny překvapila. A tak se Lunární modul Eagle s Armstrongem a Aldrinem po 21 hodinách a 31 minutách opět napojil na velitelský modul, jehož pilot Mike Collins již čekal na orbitě.

Všichni astronauti zamířili k Zemi. Avšak tu byla ještě jedna překážka: zemská atmosféra. Kdyby do ní vletěli moc prudce, shořeli by, a kdyby moc mírně, atmosféra by je odrazila zpět do vesmíru a oni by již neměli dostatek paliva pro návrat domů a zemřeli by také. Nic z toho se však naštěstí nestalo a astronauti bez problémů přistáli 24. července 1969 v Tichém oceánu. Při vletu do atmosféry jeden z astronautů prohlásil, že „to bylo jako když letíte do pekla“.

Avšak tím to neskončilo, jelikož se objevil Bill Kaysing se svojí konspirační teorií, že celé přistání na Měsíci bylo jenom natočeno do seriálu Vesmírná Odyssea. Své domněnky podepřel tím, že na Měsíci byly špatné stíny, které připomínají studiová světla, stopy astronautů jsou ostré, jako by se otiskly do vlhké hmoty (a na Měsíci není voda), americká vlajka na záběrech povlává, jako by se o ni opíral vítr, přičemž na Měsíci je vakuum, záření Van Allenových pásů je smrtící a zabilo by posádku (všechny dnešní družice s lidskou posádkou létají pod nimi), konec obzoru je ostrý jakoby po pár metrech končil, na fotografiích nejsou vidět hvězdy ap.

Otázce se rozsáhle věnoval populárně-naučný seriál Bořiči mýtů. Demonstrátoři provedli pokusy, simulující jednotlivé mýty z konspiračních teorií: pokus s vlajkou ukázal, že vlajka, s níž člověk pohne, ve vakuu vlaje mnohem více a déle než ve vzduchu, který by ji brzdil, pokus s prachem ve vakuové komoře ukázal, že ostrý jemný prach ve vakuu uchovává otisky stejně, jak to je ukázáno na fotografiích z měsíčních misí, pokus, při kterém byla simulována měsíční gravitace, dokázal, že pohyby astronautů v nízké gravitaci byly autentické a od povrchu Měsíce se odráží tak velké množství světla, že to "přesvítí" hvězdy podobně jako na Zemi (ve dne hvězdy nelze vidět). Radiace Van Allenových pásů je sice člověku nebezpečná, ale astronauti jí byli vystaveni jen v omezené míře a celková dávka radiace, jež během své mise absorbovali (včetně ozáření z jiných zdrojů, jimž byli během letu vystaveni), byla výrazně nižší než maximální roční hodnota povolená bezpečnostními předpisy Spojených států pro osoby pracující s radioaktivními materiály. Radiace byla z větší části odstíněna hliníkovým pláštěm plavidla, trajektorie letu Van Allenovými pásy byla vybrána s ohledem na co nejmenší radiační exposici posádky (úroveň radiace v pásech není homogenní) a průlet jimi trval pouze okolo čtyř hodin.

V roce 2009 vyfotografovala americká sonda Lunar Reconnaissance Orbiter přistávací místa misí Apollo, na kterých jsou patrné části měsíčních modulů a vědeckých přístrojů zanechaných na povrchu Měsíce. Jsou patrné i vyšlapané cestičky mezi nimi.

Takže já osobně se domnívám, že Američané skutečně na Měsíci přistáli. Co se mi ale líbí nejvíc je to, že po dalších přistáních lidí na Měsíci Američané a Sověté přestali soupeřit a spojili své síly v projektu „Sojuz-Apollo“.

Na letošní výročí Apolla 11 připadlo i zatmění Měsíce. Dojemné, že?

Co říci na závěr? Doufám, že Donald Trump splní svůj slib, že do roku 2025 opět přistane s lidmi na Měsíci. Je to přeci úžasné přistát na cizím vesmírném tělese a vrátit se bezpečně na Zemi, ne?

Byl by to zase nový „malý krok pro člověka, ale velký skok pro lidstvo“.

Autor: (12 let)
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (0)

O tomto článku zatím nikdo nediskutuje. Buď první!