Nejdřív jsme tam jenom soutěžili ve družstvech. Třeba jsme běželi na konec tělocvičny a nazpět pozadu nebo po jedné noze. Potom jsme třeba házeli raketou Nerf, která vydává takový pisklavý zvuk.

Asi po roce a půl jsme začali chodit odpoledne, protože pan školník po vyučování trénoval menší děti stejně, jako jsme to dřív měli my. Odpoledne jsme běhali trochu více. Třeba třikrát jsme přeběhli tělocvičnu. Tentokrát to bylo měřené stopkami.

Bavilo nás překonávat své kamarády. Alespoň mne to bavilo, protože jsem docela dost soutěživá. Atletika samozřejmě není jenom o trénincích, je i o závodech.

Takže bylo to tady. Moje první závody. Běh na 600 metrů, byl to čtyřboj (skok daleký, 60 m sprint, míček a běh 600 m). Se mnou ve skupině byly starší holky, takže žádné mega vítězství to nebylo. Doběhla jsem asi 8 z 10. Stejně jsem měla radost, protože jsem nebyla poslední.

Dneska už běhám i s 6 kilovým medicimbalem čtyřikrát tělocvičnu. Chodím i do posilovny posilovat s osou (posilovací tyč), která má někdy i 6 kg. V posilovně mne to baví asi nejvíc. Nebo běhám v parku třeba 8 kilometrů, protože jsem vytrvalec. Samozřejmě, že ne sama. Běháme s kamarádkou, která je stejně stará jako já. A je strašně fajn.

Byla jsem i na Letní olympiádě dětí a mláděže v Uherském hradišti . Sice jsem byla asi 16 z 27, ale dostala jsem se tam a toho si vážím.