Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Mráček
    Jsi tu poprvé?

    Diskuse k Alíkovině

    « Přejít na článek

    Auto v blátě, výměna vedoucích a další hry na táborech

    Nový příspěvek do diskuse:

    Přispívat mohou jen přihlášení uživatelé.

    Pokud máš účet, přihlas se, pokud ne, můžeš si účet založit.

    Příspěvek z 18. listopadu v 11:26, upravený vzápětí.
    Blébleblé v něm napsala:

    Výborný článek! Souhlasím s MikiRoth ale já bojovky miluji!Vždy si o ně na táborech žádám a pamatuji si, že na bojovce na koňském a taky mém prvním táboře byl nejstrašidelnější řev kamarádky, která se extrémně bála;-D:-D

    Příspěvek z 16. listopadu v 11:22.
    Lollymaniak v něm napsala:

    super článek, dávám pět tlapekok

    Příspěvek z 15. listopadu v 8:03.
    MikiRoth v něm napsal:

    Dobrý článek, je zajímavé to slyšet od někoho, kdo se sám účastnil té organizace.

    Co se týče té stezky odvahy, tak se to ale nesmí přehnat. Například se pamatuji (bylo mi asi 7 let), že jsme měli vprostřed noci stezku odvahy, kde jsme nejdřív šli po asfaltové cestě (ta ústila v les). Ta asfaltka byla zčásti osvětlená, a v jednom kruhu světla ležela u kandelábru vedoucí s rozcuchanými vlasy, načmáranými jizvami, černými stíny pod očima, pocákaná kečupem apod. Že to nebyla opravdová krev, mi sice došlo, ale byl to natolik odpudivý výjev, že jsem se jí raději obloukem vyhnul a pokračoval po asfaltce do tmy.
    Chvíli jsem šel a byl jsem natolik nervózní, ospalý aj., že jsem na ten výjev záhy zapomněl. Vtom však na mne kdosi zařval a přeběhl kolem mě do kruhu světla; byla to ta efektně (byť uměle) zohavená vedoucí. Já jsem se strašně lekl (což bylo samozřejmě účelem) a vyběhl do tmy, zakopnul jsem o nerovnost na silnici a hrozně jsem si sedřel koleno a lýtko (nebo holeň, mně se to plete).
    To už ale asi účelem nebylo, neb se mě ta zohavená vedoucí přišla zeptat, nestalo-li se mi nic. Čímž mne ještě jednou polekala a já jsem ji v panice nakopnul.
    Potom jsem šel dál a zase na mě nějaký vedoucí vyjekl ze křoví, ale to jsem měl to hlavní za sebou, takže už jsem nezpanikařil tolik, jako prvně.
    Byla to ale nejspíš poslední kapka, poněvadž pak jsem se už nechal jen vést lampiónky k táboru a ostatní vedoucí už jsem vesměs ignoroval (vedoucímu v prostěradle, co mě nad skalním útesem se svíčkou zastřeným hlasem lákal k podepsání nějakého papíru - asi aby si ověřili, kdo skutečně prošel - jsem, pokud si dobře pamatuji, řekl, ať neplýtvá energií).
    Druhý den ráno jsem samozřejmě dostal vynadáno, že jsem se choval nehezky k vedoucím, již na mě celí uondaní čekali. To koleno mi samozřejmě neošetřili.

    Stezky odvahy jsou zkrátka fajn, ale to zbytečné lekání to může pokazit oběma stranám.

    Příspěvek z 14. listopadu ve 22:30.
    Símaahafling v něm napsala:

    Moc hezký článek :-)

    Příspěvek z 14. listopadu v 19:29.
    Alpina v něm napsal:

    Ano, článek se mi také moc líbil.:->

    Příspěvek z 14. listopadu v 19:26.
    Holka12letá v něm napsala:

    To s tou výměnou, jsme měli také, akorát že se prohodili třeba jen dva lidé. Já jsem například velila nástupu, a místo:,,Ke vztyčení vlajky, pochodem v chod." jsem řekla ,,Ke spuštění vlajky pochodem v chod 🤦‍♀️." Nicméně vlajková četa to naštěstí pochopila dobře. Jinak hezký článek, pět tlapek.

    Příspěvek z 14. listopadu ve 14:23.
    VelkýBochník v něm napsal:

    Tedy... škoda, že je tu jen 5 tlapek, protože tohle je něco!!! Sám toho vedoucího (na táborech, i přes rok) dělám a dost mě to baví, takže jsem četl se zatajeným dechem až do konce. Co se týká výměny rolí vedoucí-děti, i my jsme to použili. Ale děti jsme na to dopředu upozornili. Na ten jejich program pro nás ale budu ještě dlouho vzpomínat. Moc jsme si to užili a ta hra, kterou pro nás měli, to se nedá popsat. Byl to můj asi nejhezčí zážitek tábora.okokok

    předchozí 1 další