Výzkum stárnutí zažívá v posledních desetiletích ohromný rozmach. Krůček po krůčku věda rozkrývá, jak fungují lidské biologické hodiny a odhaluje možné cesty, jak je přibrzdit. Většina běžných smrtelníků o této otázce moc nepřemýšlí… protože stárnutí je přeci normální jev, který tu byl odjakživa.

Spisovatelé a scénáristé vyrobili v posledních staletích spoustu knížek a filmů o tom, jak je nesmrtelnost pošetilý a nežádoucí cíl. Lekce podobných příběhů bývá, že nic netrvá věčně a člověk by měl být za konečnost své existence svým způsobem vděčný a neusilovat o jakékoliv nepřirozené setrvání na tomto světě.

Víte, co mají všechny takové příběhy společné? Vymýšleli je autoři v době psaní živí a neumírající. Ve skutečnosti totiž jen naprosté minimum lidí umírá smířené a spokojené, s pocitem úplného a dokončeného života. Život není vyprávění, mívá zmatený začátek i konec. Drtivé většině z nás smrt krutě narušuje plány… a stárnutí také. Mnoho zdravotních problémů, které lékaři zkoušejí léčit, má jako společnou příčinu právě stárnutí…

Puberta a adolescence jsou poslední vývojová období, kdy lidské tělo získává s věkem přirozeně nějaké nové zlepšováky. Pak už to s ním jde jen z kopce…

Proč jde stárnutí zastavit?

Věděli jste, že vaše tělo postupně během deseti let vymění všechen svůj materiál? Nepotřebná hmota se vyloučí, odumřelé buňky odpadnou, nové vzniknou z jídla a pití a jiných látek, které vstřebáváte. Některé části se opotřebovávají a obměňují překvapivě rychle – třeba jazyk ve vaší puse. Ač se to nezdá, každé dva týdny mluvíte úplně jiným jazykem.

Čistě hypoteticky, kdyby vás deset let tajně pronásledoval kouzelný trpaslíček s lopatkou, kterou by sbíral a uzdravoval všechno, co z vás odpadává, mohl by si postavit vaši mladší kopii. Nebo vlastně ne, nikoliv kopii, váš originál! Kopie jste vy!

Živé věci totiž stárnou úplně jinak než ty neživé. Když máte starý mobil, může mít třeba poškrábaný displej, protože vám kdysi spadl na kaktus – je to pořád ten samý displej s tím samým šrámem. Ale pokud máte jizvu na ruce, protože vás před pěti roky poškrábal ježek, je to jen kopie té původní jizvy, kterou vaše tělo pravidelně rekonstruuje.

Stárnutí není opotřebení těla, ale nahromaděná chyba při jeho opakovaném obnovování.

Jinými slovy: kopie z kopie z kopie z vašeho původního těla není už tak dokonalá, jako bylo vaše původní čerstvě zrozené tělo. Návod k vaší buněčné regeneraci se rozpadá, nové buňky fungují občas hůř, což se projevuje pomalejším uzdravováním z nemocí, horším hojením zranění, nebo třeba i sníženou obranou proti vzniku rakoviny… a pak se jednou nějakých osmdesát let od narození pokazí něco životně důležitého… a to je konec.

Neexistuje žádný přírodní zákon, který by lidstvu zabránil ten regenerační postup opravit. Víme, že to možné je, i když zatím neznáme přesný postup. Zbývá otázka, jestli ho najdeme za dva roky, za pět let, za dvacet… ale ta doba už není nemyslitelně daleko. Jelikož píšu na web, který většinou čtou mladí lidé, troufnu si tipnout, že se toho okamžiku většina z nás dožije.

Bod zlomu

Jakákoliv romantická představa krásného a přirozeného stárnutí se zcela roztříští v okamžiku, kdy už nebude povinné. Zkuste si skutečně v hlavě cvičně odpálit ten moment, kdy lidská zvídavost chytí biologické hodiny za ručičky… a už je nepustí. Nikdy!

Většina lidí bude zpočátku hodně překvapená, že skutečně nastal nějaký opravdový pokrok, protože máme rozšířenou nedůvěru vůči fantastickým futuristickým předpovědím a dílčí objevy přehlížíme. Podobně, jako když vznikl ChatGPT – jaký to nečekaný zázrak, kdo to mohl tušit, že výzkum několika bláznů, do kterého proudí stovky milionů dolarů, povede k čemusi převratnému… – vy samozřejmě nesmrtelností překvapení nebudete, protože si vzpomenete na tento můj článek. (Ani ChatGPT vás nemusel překvapit, pokud jste sledovali zdejší nástěnku.)

Malý zlomek lidí se tuto zprávu dozví zrovna v den, kdy se chystají na pohřeb své babičky. Těm přijde obzvláště nefér, když si uvědomí, že vše mohlo dopadnout jinak. Jejich babička prohrála ve hře života, jejíž pravidla se krátce po jejím skonu změnila…? Budou určitě naštvaní, že tento objev nepřišel třeba o rok dřív.

Nejspíš se při oznámení vyrojí pár (mladých a zdravých!) lidí, kteří budou strašit hrozbou přelidnění. Že po úžasné době, kdy na světě víc lidí umíralo z přejídání než z hladu, přijde hladomor. Že lidi nebudou mít co pít, přestože odsolení pár litrů oceánu vyjde na pár haléřů. Že nebude dost životního prostoru, přestože lidé umí žít hodně nahuštěně i na hodně nehostinných místech.

Mnoho lidí bude k pokroku nedůvěřivých. Částečně oprávněně, částečně jako vždycky. Budou se ptát, v čem je háček… v něčem přeci musí být, ne? Budeme živí, ale určitě nemocní?! Ne. Tak senilní?! Také ne, to jsou přeci projevy stárnutí.

Nesmrtelnost… ale pro koho, hm?!

Konspiračně podezíravý pochybovač určitě nepohrdne spekulací, že si zázračný elixír mládí nechají pro sebe jen bohatí a mocní lidé. On k tomu ale není moc důvod.

Stárnutí je ničivá choroba, kterou trpí miliardy lidí a která poškozuje úplně všechno a všechny. Pokud léčebný postup nebude potřebovat nějakou vzácnou drahou surovinu (což nejspíš nebude), bude jeho hromadná výroba extrémně levná.

Navíc kdokoliv, kdo by chtěl dostupnost novinky úmyslně přiškrtit a potenciálně i vydírat veřejnost, by byl najednou spoluodpovědný za smrt desítek tisíc lidí denně. Protože cílené zadržení léku proti stárnutí by de facto byl trest smrti pro staré lidi. Mocný miliardář by se sice mohl snažit vysvětlovat, že není fér, když ho lidé přirovnávají k řediteli nacistického koncentračního tábora, ale pozůstalé by nepřesvědčil.

Jakákoliv exkluzivní výhoda by byla navíc jen velice krátkodobá, protože časem stejný objev učiní i konkurenční laboratoře. Nemáme jen jeden velký jazykový model, nemáme jen jeden generátor obrázků, nevznikla jen jedna vakcína proti covidu – každá názorná ukázka možného strhne obrovskou lavinu zájmu expertů, kteří dokážou stejný problém rozlousknout také a vychytat odhalené nedostatky.

I kdyby nikdo další postup neodhalil, někdo by návod k výrobě léku prostě ukradl a zveřejnil. Krást je sice trestné, ale víte, jak ošklivě drahé jsou důchodové systémy? A kolik stojí rychlé a efektivní vzdělávání nových človíčků? Ke krádeži a zveřejnění objevu by měl silnou motivaci každý existující stát.

Pokud se tedy někdy dozvíte, že existuje lék proti stárnutí, ve velmi krátké době bude dostupný všem a všude. Jakýkoliv jiný stav nebude dlouhodobě udržitelný.

Přirozený trend nepřirozenosti

Na první pohled je divné, že by lidská bytost mohla žít třeba i miliony let. Budeme se zpočátku cítit, jako kdybychom porušili nějaké posvátné pravidlo existence. Jenže nebylo by to poprvé.

Pozemský život postupně posouvá pomyslnou laťku přežití. Už sám jeho vznik na Zemi před čtyřmi miliardami let porušil rozšířené pravidlo vesmíru, že planety jsou nudné šutry bez života, kde se nic kromě chaotického počasí nemění.

Z prvních pár miliard let se dochovalo jen pramálo věcí – bylo přirozené, že se živočich nechá zaživa sežrat nebo posmrtně rozložit jinými živočichy. Jen několik šťastlivců zůstalo nechtěně zvěčněno v půdě. Pak ale přišli lidé a začali čmárat něco do jeskyní… sice jejich obrázky zachycovaly jen jednoduché příběhy o tom, jak lovili zvěř, ale i toto zvěčnění už bylo nepřirozené – kdysi dávno žil jakýsi jelen, jehož obraz dodnes přežil namalovaný v jeskyni.

Později jsme se naučili předávat si kreslením nejen příběhy, ale i složité vědomosti pomocí abstraktních obrazců, kterým říkáme písmo. Díky vzniku písma najednou víme i o některých konkrétních lidech, kteří žili a zemřeli před tisíci lety – jejich nápady a pocity jsou de facto nesmrtelné. Informační explozí v podobě knihtisku pokrok neskončil, naopak, naučili jsme se věrně zaznamenávat i zvuk a obraz. Představte si, jak zvláštní byl historický okamžik, kdy někdo poprvé uslyšel nahrávku hlasu člověka, který už zemřel – to muselo být zatraceně divné! Ale když se nyní v televizi koukáte na černobílé filmy pro pamětníky, pozorujete samé obrazy nyní-mrtvých lidí… a už vám to připadá naprosto normální.

Druhou a ještě větší informační explozi zapříčinily počítače a internet. Spousta informací se samozřejmě také ztrácí, ale hodně jich i přežívá. Kryptoměna bitcoin je založená na ohromné sdílené databázi, kterou nemůže nikdo zpětně pozměnit, pokud neovládne víc jak polovinu všech počítačů všude na světě, kde je nahraná. Každý záznam v ní přežije navždy, pokud nenastane nějaká celoplanetární katastrofa.

Množství informací, které nyní zanecháváme, je ohromné. Přežívají už i malé osobní konverzace. Není daleko doba, kdy půjde všemi psanými projevy jakéhokoliv člověka nakrmit počítačová neuronová síť, která ho pak dokáže věrně napodobit. Simulace zesnulé babičky sice nebude skutečná babička, ale část jejího způsobu přemýšlení tím zůstane uchována. Bude to kopie malé části jejího mozku, která jen v průběhu času vyměnila materiál.

Mít možnost (nikoliv povinnost) uchovat navždy kromě textu, obrazu, zvuku, pohybu a způsobu uvažování ještě navíc i přímo celou lidskou bytost… to mi připadá jako naprosto přirozený další krok.

Vážně žádný háček?

Stejně to zní trochu strašidelně, že? Není divu, že všichni ti spisovatelé a scénáristé se uklidňují nějakou katastrofou, která je děsivější než smrtelnost.

Samozřejmě, že svět nikdy není bez mráčku a jakákoliv proměna ve fungování civilizace přinese nové a nečekané potíže. I jako věčně mladí a zdraví lidé budete mít nějaké starosti. Jen jedna otravná množina trápení nadobro vymizí…

Berte to tak, že jakýkoliv strach z nesmrtelnosti je jen mladická nerozvážnost. Až vám bude 7000 let, budete určitě moudřejší… uvědomíte si, že nekonečno je jen číslo, hm?