Když jsem se měla dívat na televizi, tak jenom s dortem či s jinou sladkostí v ruce. Jako malá jsem si tak moc nehrála s panenkami nebo někde na hřišti s ostatními dětmi, protože jsem byla strašně líná (trochu mi to zůstalo i doteď). Zůstávala jsem doma a dívala jsem se na televizi. Jo, na televizi, s dortem v ruce. 

Když jsem začala chodit do 1. třídy, tak jsem začala chodit do mažoretek. Ostatní holčičky mě schválně hůlkou bouchaly do zad, smály se mi za zády, jak jsem moc tlustá. Tak jsem od nich odešla a začala chodit jinam, kde se mi neposmívají a mají mě rády a já je taky (už to nejsou mažoretky).

Samozřejmě, že v 1. třídě se musíme ve třídě převlékat na tělocvik. Já jsem se strašně moc bála, co se stane, až uvidí moji postavu. Naštěstí mě respektovali a nic mi nedělali. 

3. třída byla horší. Už jsme se uměli zvážit a tak jsme se chlubili. Jedna holka vážila (některé tak ještě váží) 25 kg a druhá 27 kg a já jediná 47 kg. Jo, v devíti letech jsem vážila kolem 45 - 49 kg (byla jsem tlustá, ale jsem i hodně vysoká).

Ve 4. až 5. třídě něco kolem 59 - 67 kg, už jsem z toho brečela a já pořád ne a ne zhubnout. Při přestupu do 6.třídy, o prázdninách, jsem si řekla „dost“! Vážit víc než maminka, vážit 67kg, to není normální.

Brzy mi bude 12 let a jsem v 6. třídě. Díky tomu, že nepiju sladké limonády a taky díky mamince, která mě vždy hlídá, co jím, jsem za půl roku bez sportu zhubla 7kg a vážím 60 kg. 

Ještě nejsem úplně štíhlá, ale blížím se k tomu. Nic takového bych nezvládla bez své maminky a své pevné vůle. I mí příbuzní, které nevídám, mě chválí, jaká jsem krásná. Pokud to čte nějaká maminka, nenechávej své dítě ležet u televize s dortem v ruce, i kdyby odporovalo tak ho tam nenechej, aby se mu nestalo to co mě. Díky za přečtení a doufám, že jste si z mého příběhu něco vzali.