Na tábor je nejlepší začít jezdit tak, že si vyzkoušíte třeba příměstský tábor (každý den, třeba týden, jezdíte na to samé místo ve vašem městě a nemusíte tam spát... program je každý den třeba od 9 do 16 hodin a pak jdete domů). Dobrý je i krátký třídenní - na ten jsem jela poprvé já. A letos už jedu normálně na 14 dní a moc se těším.

Ale vůbec nezáleží na tom, kdy strach překonáte - můžete v šesti ale třeba i v patnácti. Je to úplně jedno a nikdo se nemusí zajímat o to, že se něčeho bojíte. Nemusí to nikdo ani vědět. Jenom si nehrajte na hrdinu a nepřeceňte své síly. To by dobře asi nedopadlo. Když strach nikdy nepřeceníte, tak se vám kvůli tomu nikdo nesmí smát - je to totiž vaše věc a nikomu do toho nic není.

Je taky jedno, jak vypadáte - to je taky věc, ze které mám strach. Jsem totiž nejmenší ze třídy a často mi říkají prcku. Ale já si jich nevšímám. Je mi jedno, co si o mně myslí, ale jedno mi není, co si myslí moji kamarádi. Jestli jsem pro ně dobrá kamarádka a podobně. Taky mi trochu vadí, že vážím nejmíň ze třídy - 25 kg. Ale hlavní je, že se se mnou ostatní kamarádí.