Jednoho dne jsem se rozhodla vlézt si na balkon a porozhlédnout se, jaké je počasí a také, jak moc je rušno v naší ulici. Opravdu bylo hezky, počasí tak akorát a tak jsem se rozhodla, že se na balkoně chvilku zdržím a pohodlně usadím.

Z nebe nekapala ani kapka a ulice byla v klidu a míru. Najednou jsem uslyšela divný zvuk, který se opravdu nepodobal běžnému zvuku z ulice nebo silnic. Snažila jsem se přijít na to, co to je. Z čeho nebo odkud ten podivný zvuk vychází.

Rozhlížela jsem se všude kolem sebe, ale pořád jsem na nic nemohla přijít, když jsem se porozhlédla pozorněji, vše mi bylo jasné. Holubí samička si skládala pečlivě z přinesených větévek svoje hnízdo, přímo do našeho odloženého stolečku. Jelikož jsem se hned chtěla podívat blíž, holubice se lekla a byla pryč. 

V klidu jsem se tedy podívala, co holubice tak dlouho zarývala. Uviděla jsem malé hnízdo se dvěma vejci. Vajíčka jsem nechala být, aby se samička v klidu zas mohla vrátit a vajíčka hezky zahřívat. 

Balkon jsem od té doby navštěvovala častěji, až jsem jednoho dne spatřila dvě malé žluté nehybné hromádky. Utíkal den za dnem a ze žlutých hromádek se stali chodící a samostatní tvorové.

Rodinku jsem pozorovala opravdu pečlivě a zjistila jsem, že způsob krmení se úplně změnil. Holubice už nelítala s potravou do hnízda, ale sotva, co přilétla, holubi se prali o máminu potravu ze zobáku, až jsem měla strach, že se zabijí. Také, že to bylo dosti slyšet.

Jak se změnil způsob krmení, změnil se i růst. Jeden z nich byl hubenější a druhý zas vykrmený a silnější. Netrvalo ani pár týdnu a jeden z holubů zmizel, samozřejmě ten silnější. Už se asi naučil létat a odletěl si po svých. Brášku tam zanechal.

Matka poctivě dokrmila svého druhého potomka a konečně mohl odletět i on. Od té doby jsem rodinku ani neslyšela ani neviděla, zbylo jen prázdné hnízdo...