Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Básně

    vydáno  •  Čtenáři píší Alíkoviny · Básničky
    Milí čtenáři, chtěla bych vám představit své básničky. Jsou smutné, ale i tak doufám, že se vám budou líbit. Děkuji za každé přečtení.

    (Ilustrační snímek), © MAFRA

    Studna deprese

    Deprese ... čím dál tím víc narůstají,
    obavy, které předcházejí,
    skutečným činům,
    které potom bolí.

    Nechápeš, co se děje,
    předcházím bolesti a bez naděje...
    nedám průchod
    lásce, která neuvadne..

    Předtucha že se něco má stát,
    děsí mě, bude pronásledovat
    po nocích
    a ubližovat.

    Prostě přichází zas strach z noci
    obavy mám, že jsem na konci...
    na konci štěstí.
    Až budu klidná, budu dýchat moci.

    Sám Bůh ale stvořil lásku
    Proč ale, pro bolest náznaku?
    Odbytí a nespoutaní,
    cítíme se, když nejsme milováni.

    Cítím chlad a nikde zázemí
    z pasti zapomnění
    strach provází
    ovšem odtud cesty není.

    „Dýchej a žij“, to se mi řekne,
    každý, kdo mě uvidí, prý se lekne
    je to kvůli mé kráse
    a špatně to dopadne

    Na dosah

    Mé sny a touhy chci mít na dosah,
    mé srdce tluče rychlostí na poplach
    jeden velký rozpad, touhy, které neměla konce
    pár dětských lásek, měla jsem zlomené srdce.

    Opustila jsem něco, co mě mělo nadevše rádo,
    možná se mi to jen zdálo
    a životem mě provázela
    jen stín a tma.

    Někdy jsem byla neskutečně naivní,
    že jsem musela mít vše, to co chci,
    těžké je opustit to,
    co nadevše miluji.

    Jen pouhé obejmutí... spravilo by mi náladu
    měla bych tě na dosah
    toužila bych tě držet za ruku,
    vím, že trápit nemohu se pořád.

    I když je to jen pouhá vzpomínka,
    pořád mě to bolí,
    snad přijde jednou lék, ten čas
    snad mé sny zachrání

    Usmrcena steskem
    Někdy si říkám,
    že mi chybí,
    moc se mi líbí
    však na něj nemám.

    Dusím se steskem
    jen pohledem
    s citem
    ho mít.

    Nemám ho u sebe
    je to špatné
    líbím se mu?
    Pokládám si otázku sobě.

    Chci s ním být
    vzápětí hvězd
    mít tu čest
    se sblížit s ním

    jen pár pohledů
    zachytily touhu
    mou
    znovu.

    Má tak krásné oči
    já se v nich topím
    promluví na mě
    mě přemáhají slzy.

    Snad to bude brzy,
    naše setkání.
    Nechci už prožít
    ani jediné zklamání...

    Definitivní konec

    Čas nejde zastavit,
    přesto snažíme se být silní,
    slzy obklíčit
    držíme je v sobě, jako bojovníci.

    Ať budu doufat na zázraky
    nikdy už se nestane
    po nebi plují bezstarostné mraky
    jen mě je opět do pláče.

    Děsivá zpráva všechny zastihla
    i když od ní chtěli utéct
    dopadla jim na srdce těžká rána
    už nikdy víc tu nebude.

    Chci jít do nebes, mezi něj,
    milovaného člověka,
    jen na něho nezapomeň
    v srdci žíti bude dál.

    Ač nebudu ho vidět,
    třeba jednou uvidím náznak toho, že už se netrápí
    tak potom se nebudu v slzách utápět
    a bolest snad odezní.

    Doufám, že se vám básničky líbily...

    Autorka:
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (1)

    Příspěvek z 18. června 2015 ve 13:11.
    Pavla04 v něm napsala:

    jééé

    máš velké nadání tak je škoda to opustit!