Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Básnička: Bylinkářka aneb Jak se žije (na) louce

    vydáno

    Tak jsem se zase jednou pokoušela o básničku. Zhodnoťte sami, zda se mi povedla.

    Horská louka, © Pralinka2

    ,,Mé milované louce,
    která mi byla, je a vždycky bude vším..."

    (Je říjen, jsem na cestě do města...)
    Na hřbetě nůši proutěnou,
    vidíš mne opět bosou,
    jako vždy spoře oděnou,
    zas chlácholíš mě rosou.
    Ptáš se proč to dělám asi,
    proč chodím den co den,
    do osad té ošklivé rasy,
    k samotným lidem.
    Ach ty mé štěstí prokleté,
    kdo ti odpoví ?
    ač tělo máš kvítím poseté,
    v nitru jsi jako my.
    Vím, každé ráno opouštím tě,
    za obzor se ztratím,
    a Ty čekáš mě jak malé dítě,
    až se k tobě vrátím.
    Tak jen nahlédni co v nůši mám,
    těch druhů bylin, celý lán!
    Inu, ve městě se bídě daří,
    zkyslo v času pravěkém,
    krysy, myši hospodaří,
    společně tam s člověkem.
    Nedivme se, z toho všeho,
    zrodili se nemoci ,
    ty když schvátí ubohého,
    není mu již pomoci.
    Bůh se na to nechtěl dívat,
    proto nandal bylinám,
    sílu choré z lože vzpírat,
    by k užitku byly nám.
    A za pár dní panna milá,
    skrytou moc v nich objevila.
    Trhala je při měsíčku,
    sušila jich na sluníčku.
    Pak jako já vyrážela,
    za prací svou každý den,
    i když málo vynášela,
    děkoval ji nejeden.

    (V listopadu to na mě nějak dolehlo...)
    Dnes ve vsi stůně každý druhý,
    půlka z nich už má u mě dluhy,
    jsou špatný časy milí zlatí,
    já vím, že nikdy nezaplatí.
    Mám žíti jenom z radosti,
    že zachraňuju lidi?
    i já mám svoje starosti,
    teď to už všichni vidí.
    Mám žíti jenom z vědomí,
    že už to bude lepší,
    snad jen díry v mých košilích,
    budou o něco větší.
    Nelehký život je bylinkářky,
    však co by zde pomohl brek a nářky.
    Tak neber si to za vinu,
    (zlehka ji pohladím),
    starej se o svou travinu,
    však já si poradím.

    (Děkuju Ti za všechno, cos pro mě kdy udělala...)
    Ó ty má krásko jedinečná,
    však mám za co Ti býti vděčná.
    Před patnácti lety,
    mě coby malé robě,
    ukryly tvé květy,
    za život vděčím tobě.
    Zatímco matku,
    a sestry zbylé,
    vzal si pán k sobě,
    na nebe širé.
    Něchtěj toho slyšet více,
    nevíš co je inkvizice,
    bylas vždycky volná přeci,
    nevíš jak se žije v kleci.

    Jen my dvě zůstaly spolu,
    všechno jako by šlo znovu,
    vždy budeš má jediná,
    přítelkyně - rodina.

    (Mládí, nezkušenost a samota dělá své, však ty víš,
    za týden bych se k tobě s brekem vrátila...)
    Občas, když tak ležím v trávě,
    mládí zlobí v mojí hlavě,
    to pak louko omlouvám se,
    nemyslím si to, co zdá se.
    ,,Patnáct let 's mě tady měla,
    co více bys po mně chtěla,
    ti, co lidi slepě viní,
    nepoznaj, že jsou i jiní,
    nechci se tu déle skrývat,
    chci se bavit, tancovat a zpívat,
    tohle není pro mě práce,
    chci už do světa jít, vdát se..."
    Děvče bezstarostné, hravé,
    však já vím, že nejsi pravé,
    všechno je to lež jen pustá,
    hloupost mluví skrz má ústa.
    Pak ten hlas vždycky utichne,
    tvá dcerka nikdy nezpychne.

    (Smutný prosinec...)
    Nastala zima,
    pro mě peklo,
    ne snad, že by bylo teplo.
    Mrzne až praští,
    sama jsem,
    tak Ti pár verší,
    píši sem.
    Klečím tu na kolenou,
    setkáme se brzy,
    mé paže zas Tě obejmou,
    snad překonám tu krizi.
    Mělas trávu zelenou,
    tak moc mě to mrzí,
    když vidím Tě ledem věznenou,
    roním pro Tě slzy.

    Autor:
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (7)

    Příspěvek z 31. srpna 2018 ve 21:14.
    číča800 v něm napsala:

    prostě nejlepší!!

    Příspěvek z 23. října 2017 ve 20:38.
    AnezkaB v něm napsala:

    moc hezké

    Příspěvek z 23. října 2017 v 19:05.
    DžungaráčekChlupáček v něm napsala:

    Jj, mohla by jsi být basnikátka