Ilustrační foto., © AP
Eva Vitnerová
Hledám cestu, jak rozlomit led,
potkám malou včelku, jak už nese med.
„Kde jsi vzala tolik medu?“ ptám se hned.
„U bílého hradu, je tam víc než jeden květ.“
A tak jdu po stráni,
jaro už mě nahání,
tak přidám do kroku,
pes mi běží po boku,
vidím spoustu květů zas,
opět slyším jara hlas.
Tento článek byl zařazený ke zveřejnění bývalým vedením Alíka, jeho úroveň tedy nemusí odpovídat současným redakčním standardům.
Kozesinka v něm napsala:
Kvalita básně se přeci nepozná podle její délky. Co by na to řekli Japonci se svým haiku o několika slovech! 
Rock_Lee13 v něm napsal:
Mně se také líbí. Dobře se rýmuje a je na dobré téma. Jenom by mohla podle mě být tak o čtvrtinu až o polovinu delší.
Za mě bych jí dal hodnocení 70 %.
