Zima

Už je zima v plném proudu,

ze sněhu udělej hroudu.

Vytvaruj ji do kulata

a vůbec ne do šišata.

Udělej tak alespoň dvě,

s tím si poradíš hravě.

Neposlouchej, že vrána kráká,

radši postav sněhuláka.

Vyber 20 korun z banky,

nakup za to mrkve tenký.

Taky nějaký uhlí,

čerňoučký a ztuhlý.

Taky na hlavičku hrnec,

potom si jen kup mazanec.

Sedni hezky na lavici,

otevři si okenici.

Mazanec tě jaksi láká,

nekoukej na sněhuláka.

Zakousni se do mazance,

já sním pečeného kance.

A zas zvolám: „Sakra“,

musím koupit kapra.

A manželka na mě křičí:

„Ze stromku padá jehličí!“

Se stromkem to vidím bledě,

na krku mám úkol za á, za bé.

Musím zalít stromek přece,

tak uháním k blízké řece.

Už se řítím ze schodů.

No kam asi? Pro vodu.

A v tom mozek zapne chytrost,

uvědomím si, proč vlastně mrznu až na kost!

Vždyť mám přece umyvadlo,

že mě to dřív nenapadlo!

A tak běžím zpátky domů,

míjím přitom spousty stromů.

Doběhnu

a dál se nehnu.

Asi jsem tu špatně,

jsem ve školní šatně.

Tak běžím hledat dům svůj,

policista na mě křičí: „Stůj!“

Říká mi, že dům mám tady,

stačí se otočit zády.

Děkuji mu a běžím do schodiště,

vím už kde je dům, pro příště.

Vyjádřím se těmito slovy:

„Veselé Vánoce přeji Alíkovi,

každému správci Alíka,

všem, ať je to Evžen, Matěj, Erika.“

Na Alíkovi rád jsem,

zkrátka Veselé Vánoce všem.