Proč tolik milujeme maminku? Protože se o nás stará a dává nám všechno, co potřebujeme. A tato básnička byla stvořena speciálně pro ni.

Maminka vaří v kuchyni, mezitím pro ni kytku jsem natrhal,
dělá pro nás všechno, tou kytičkou bych jí rád dokázal,
že pro nás je člověk nejdražší na celé Zemi,
široko daleko žádný tak úžasný člověk není.

Její oči, bledě modré jako pomněnky,
jsou čisté jako studánka,
ona jen pro nás skrývá myšlenky,
proto píšu tato písmenka.

Vždycky všechno pro nás udělala,
když jsem ji poprosil, ona mi vyhověla,
proto chci říct: „Maminko,
děkuji ti za to, že jsi s námi trpělivost měla.“

I poslepu bych tě vždy rozpoznal,
poznám tě vždycky – jen ty mi rozumíš,
a rád bych ti tímto dokázal,
že budu ten syn, o kterém ty sníš.

Vždycky tě budu uctívat,
má milovaná maminko,
a tímto jsem chtěl ukázat
a rozptýlit tvé obavy malinko.

Že pokud se budeš bát, že tě jednou někdy opustím,
takový pocit ihned zažeň – jsi totiž přístavem mým.
Maminka, moje všechno, moje spřízněná duše,
která se na mne kdykoliv s čímkoliv obrátit může.

Maminko moje nejmilejší, tato slova ani nedokážou říct,
jak moc jsi pro mě blízkým člověkem,
jenom ty to moc dobře víš,
že pocity se nedají popsat žádným slovem.

Přesto báseň jsem ti chtěl věnovat
a udělat ti radost malou,
když mě budeš potřebovat,
jsem tu kdykoliv s tebou.

Maminko, děkuji ti za všechno,
co jsi pro mě udělala,
a za to se postarám o to,
abys až do smrti šťastná byla.