Ptáci - ta barevná stvoření
s tak obrovskými křídly,
až trochu vyrostu,
poletím s nimi.

Ptáci - ta bezduchá stvoření
slyší jen na jídlo, na zrní.
Copak ti, hochu, doma neříkají,
že lidé s ptáky nelítají?

Tráva - ta zelená peřina,
co schová kuklu motýla.
Když stébla trávy se mne dotknou,
hladí mne láskou člověka hodnou.

Tráva - neustále mokrá od rosy,
je to jen pastvina pro kosy,
Dělej! Vstávej! Vždyť je studená.
Co ti ta zem proti mně dá?

Strom - sílou i něhou oplývá,
větve vlajou, však kořeny nehýbá.
Větve se sklání až k zemi,
vyšplhám po nich nahoru k nebi.

Deset stop na východ a pět k severu,
až stromy pokácím postavím vilu.
Že to nezvládnu, nemysli,
přestaň už konečně povídat nesmysly.

Život - tak pestrý a nádherný,
tak proč si stěžovat na nervy,
nikdo ti do srdce nevidí,
uvnitř jsi takový,
jak vidíš okolí.

Život mi utekl jak voda,
teď každé minuty je škoda.
Že svět je tak škaredý,
když jsem byl malý, řekli dospělí.
Rád bych ti předal krásy víc,
však nikdy nevím, jak to říct.