Člověk a zvíře
Mezi člověkem a zvířetem panuje přátelství,
jen těžko se pak dostane na scestí.
Nejlepším přítelem člověka je pes,
tak to je, tak to ber a běž s ním na mez.
Pejsek ti ukáže, jak mít rád,
ty mu to oplatíš, že mu dáš žrát.
Nedělej zradu na němé tváři,
ona všechno ví, i když se jen tváří.
Za všechnu lásku, co ti dala,
nestrkej ji do útulku, kde by samotou strádala.
I ty můžeš být nejlepším přítelem,
pejsek se ti odvděčí – bude tvým ochranitelem.
S pejskem si můžeš dlouho hrát,
vždy s milým společníkem nebudeš se už bát.
Na klíně ležet v klidu bude,
na duši stínů ubude.
Dášenka
Dášenka je roztomilý pejsek,
nebyla vychovávaná jako hejsek.
Do školy chodit nemohla,
je to zvířátko a tak ji maminka všechno naučila sama.
Dášenka nerostla jako dříví v lese,
chodila brzo na kutě, na to dohlédla maminka přece.
Učila se vše, co má správný pes znát,
byla však odjakživa pro každý špás.
O svátku duchů
V jednom osamělém domě,
duchové si straší jen tak potmě.
Nemusí být ani pátek,
listopadu druhého slaví svůj svátek.
O Červené Karkulce
Jednou takhle zrána v malém domku,
zavolala si maminka svou dcerku Karkulku.
Řekla jí, že půjde na návštěvu k babičce,
Červená Karkulka se těšila velice.
Jde takhle sama lesem,
košíček plný dobrot sebou nese.
Najednou z roští vystoupí vlk,
ptá se Karkulky, kam jde – není mu to fuk.
K babičce dorazil první,
nerozpakoval se a sám snědl celou jí.
Karkulka přišla do chaloupky spěchem,
i tu vlk však sežral spolu s košíčkem.
Z kořisti netěšil se dlouhou dobu,
myslivci bylo divné, že babička má plno zubů.
A tak vlka se sousedy rozpárali,
z břicha vyskočila babička s Karkulkou a jim za záchranu děkovali.
Panda Po
Panda Po, prolenošila půlku pátku.
Procházela po pěkném palouku.
Protáhla packy, pak pojedla.
Přiletěli ptáci, prozpěvujíce písně.
Panda poslouchala.
Přiletěl papoušek.
Porozprávěl Po příběh plně pravdivý.
Po, pojednou přivřela oči.
Pak přišel panter.
Poslouchal papouškovy plky.
Přisedl.
Po probral přítel Pú.
Poodešli pak, pádíce pryč.
