Alíkovina

Básničky

vydáno  •  Čtenáři píší Alíkoviny
Koupila jsem malému časopis o krtečkovi a nalezla v něm krásnou básničku, která je ve formě pohádky. Tak doufám, že se vám bude líbit.

Obálka knihy Krtek na návštěvě., © Archiv Kateřiny Milerové

Krtek ve městě


Les, to je tak krásné místo.
Jsou tam stromy, je tam čisto.
Jsou tam houby, jahody a kvítí,
mezi stromy slunce svítí.

Je tam ticho, je tam šero, je tam klid,
není nad to v lese žít.
Co se stalo? Ptáci křičí.
Kam se ženou tyhle myši?
Kam všichni běží, co se děje?
Vše se třese, vše se chvěje.

Copak je to za polom?
Spadl jeden, druhý strom.
A stromy dál k zemi letí,
kdo má křídla, ten uletí.
Kdo má nohy, utíká,
vládne tady panika.

Zvířátka stěží věří tomu,
že nemají kam se vrátit domů.
Už nerostou tu žádné stromy,
brzy postaví zde velké domy.

U pařezu Krtek i jeho kamarádi,
stojí tam a neví sobě rady.
Je ticho. Konečně už dopílily,
ty hrozné motorové pily.

Auta odváží již dřevorubce,
ty velké lesní škůdce.
Lidé stromy oholili
a na auta naložili.

Aby místo tady bylo a město se tu postavilo.
Krtkovi je do pláče, kdo tohle asi odskáče?

Zvířátka na pařez se usadila.
Nehne s nimi žádná síla.
Pařez je jejich kotva záchranná, lejstrem je jim zaručena ochrana.
Buldozery už nejezdí tam a sem, už dávno vyčistily tu lesní zem.

Zbyl tu jen les, zvířátka a kapradí, jak jen si s nimi dělníci poradí?
Policejní vůz dělníci zavolali, aby se zvířátky vyjednali,
kam pařez i je mají dát. Tady dále již nemohou stát.


Povolali stroje a jeřáb taky, vysoký až nad samé mraky.
Jeřábu strážník ukázal, jak pařez naložit a odvést dál.
Zvířátka na pařezu sedí, strážník dřevorubci radí, kořen ten ba tenhle taky ořezej z pařezu úhledný špalek udělej.


Všechno má svůj vlastní řád, proto zvířátka jedou na úřad.
Nutno je věc prošetřit a lejstro zvířátek prověřit.
A už kamarádi sedí v řadě, ve velkém křesle na úřadě.
Kapitán pokrčí rameny, pařez je opravdu chráněný.

Inu, co dělat se zvířaty má?
Co jiného? Byt jim prostě dá.
Zvedne rychle sluchátko a byt už mají zakrátko.

Jednoduchá věc to není, připravit zvířátka na bydlení.
Aby bez lesa se jim dobře žilo, aby se jim v bytě zalíbilo.
Řemeslníky rychle povolal, ti bez váhání natírali, lakovali.
Hotovo.

Zvířata do bytu vkročila, sotva svým očím věřila.
Jako v lese to tu bylo, jen sluníčko tu nesvítilo.
Na stromech ptáci, sovy sedí, kamarádi na to hledí.

Předali jim klíčů pár, taky jim přichystali dar.
Košík, v nich jídlo, pití, tohle je jejich nové žití.
Zvířátka jsou překvapena mile, že nejedla, do jídla se pustila čile.
Brzy budou žízeň mít, je třeba lahev otevřít.

Vývrtkou šrouby šrouby.
Buch! Jé! Let je to dlouhý.
Zátka letí z lahve ven i s krtkem. Je to sen?

Ne, je to pravda, krtek letí.
Nebudete tomu věřit, děti,
trefil jeden zelený strom, ozvala se rána jako hrom.
Vše splasklo. Ani strom tu není, ten byt už není na bydlení! Teď to vidí. Vše nafoukli jak míč.To není pro zvířátka, jsou pryč!

Jdou mezi auty, smrdí to. Zvířátkům z lesa vadí to.
Člověk, to je tvor velmi líný, jezdí auta a z nich smrdí plyny.
A tak si hnedle za kačky, koupily buřty, špekáčky. Do výfuků nacpali je pak, tak řidičům vytřou zrak.

Ve městě zmatek nastal veliký, tolik shonu, tolik paniky.
Okamžitě zastavila svůj auta chod,obešlo se vše naštěstí bez nehod.
Aby bylo konec těm městským dnům,
zvířátka vyhlídla si nejvyšší dům.

Rychle se mezi auty proplétali, konečně do onoho domu zavítali.
Jak po domě se trmácí, volá na ně domácí.
Právě podlahu uklidila, aby byla lesklá, bílá.

Chtějí do nejvyššího poschodí.
Tam se ale pěšky moc nechodí.
Je třeba užít zdviže, výtahu.
Nedá to takovou námahu.

Jsou nahoře, kouknou kolem sebe, vidí jen domy, auta a taky nebe.
Chtěli by zpět do přírody, všichni, rychle a bez nehody.
Jak ze střechy se dostat lehce?
Ani věřit tomu se jim nechce, že to všichni dokážou.

Přemýšlí jak na to, s odvahou.
A najednou tady letí labutě.
Co využít jejich perutě?


Mávají, mávají a mávají, labutím signál dávají.
Prosíme, na záda nás vezměte, městu obloukem se vyhněte.
Chceme s vámi do přírody, k vodě, do lesa, do pohody.

Autor: