Slon v rohlíku

V restauraci u Barona,
mraveneček přál si slona.

Číšník váhá: „Jste si jist?
nechtěl byste radši list?“

„Nestarej se číšníku,
přines slona v rohlíku.“

„Varuji vás mladý muži,
sloni mají tlustou kůži.“

„Už mám těch tvých řečí dosti,
dohání mě k zuřivosti,
zapomínáš na svůj post,
ty jsi číšník a já host.“

Číšník za rohem se ztrácí,
bez slona se ovšem vrací.

„Kde máš slona pikolíku?“

„Nevešel se do rohlíku.“

Škola

Proč každé ráno vstávám v šest?,
no přece škole na počest.
I když jsem žák jak se patří,
z češtiny mám vždycky za tři.
Pro ňáké čtyřky z matiky,
nebudu dělat cavyky.
Není to moje vina,
že nejde mi angličtina.
Ani ta hudebka mi moc nejde,
zpěvačka nebudu tak co na tom sejde.
Musím vás předem varovat,
neumím ani malovat.
Na všechno jsem vlastně levá,
ale vůbec mi to neva.

Kruci, písek!

Chodím, chodím po poušti,
naděje mě opouští.
Tři dny jenom písek vidím,
ó, jak já ho nenávidím.

Strašné horko mě tu trýzní,
brzo asi umřu žízní.
Než narazím na proud,
to dřív uschnu na troud.

Bez bufetu, bez kavárny,
co je to tu za místo?
Každý krůček je tu marný,
teď už to vím na jisto

Vrah Špek

Víte z čeho já mám strach?
Že je v blízkosti mé vrah.
Vrah jenž chodí po městě,
své tajemství skrývá v těstě.
Je synovcem zubaté,
jídlo má jedovaté.
Do všech bábovek i vek,
dává otrávený špek.
Není chytré vraha špeka,
nějak popudit,
nemuseli byste se už,
nikdy probudit.

PS: Poznáte ho lehce,
šíleně se řehce.