Alíkoviny

Básničky - tak trochu o tajemnu

vydáno  v 4:16

V první básničce se mluví o tom, že je bezpečnější vyhnout se bludnému kořenu, ve druhé povídám o domě, kde straší, a na závěr, jak to mají andílci v nebi.

Měsíc nad špicí, © Pralinka2

O bludném kořenu

Přes den světlo vládu mívá,
s večerem však se rychle stmívá.
V dálce vidět hustý tmavý les plný stromů,
děti křičí – utíkejme radši domů.

V čarodějném lese čarodějky rejdy tropí,
zabloudit k nim můžeš kudy – kdo ví.
Jedna cesta jistota je však přeci,
překročíš strom s bludným kořenem a jsi v jejich moci.

Kdo ho překročí, vidět najednou není,
temnotou jsou všichni pohlcení.
Netřeba se však bludného kořenu báti,
musíme s ním v mysli bojovati.

O strašidelném domě

Byl večer, byla půl,
zničehonic se pohnul stůl.
Vyšel měsíc nad špici strašidelného domu,
z lidí vyšel jen vzdech – u sta hromů.

Ponurý byl víc než dosti,
nikdy do něj nešli žádní hosti.
Napohled tam bydlel někdo krutý,
o půlnoci se v něm rozsvítilo šest oken žlutých.

Pověstí o něm kolovalo spousty,
prý tam duchové s Bílou paní jedí chrousty.
Nenašel se žádný odvážlivec,
který by chtěl jíti rovnou na ně.

A tak tam stojí stále,
duchové se smějí – my nikdy nebude mít na mále.
Bojte se nás všichni živí,
strašidelný dům tu na vás civí.

Andílci na nebi

Na nebi andílci poletují,
každého z nás poctivě ochraňují.
Z nebíčka se ozývá líbezný hlásek,
to na loutnu hraje sám andělský konipásek.

Andílci pečou v nebi sladké sušenky,
i svatý František z Asisi jim je pochválí se zvířátky.
Andílci na nebi sypou na zem zlatý prášek,
aby k dětem přicházel uklidňující spánek.

Autor:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (4)

Příspěvek z 13. října ve 23:13.
PuffíkFu v něm napsal:

Zajímavé :) $>$>

Příspěvek z 12. října ve 20:05.
dennisvet v něm napsala:

Pěkné, i dobré nápady.
Jen drobnost - někdy verše nesedí v různém počtu slabik, na to pozor ;) :)

Příspěvek z 12. října ve 13:24.
anavercadav v něm napsala:

hezký