Bedřich Smetana se narodil 2. března 1824 v Litomyšli. Od dětství se věnoval hraní na klavír, studoval hru na něj u Josefa Proksche a potom působil jako pedagog ve Švédsku v Gotebergu. Když se vrátil do Česka, zapojil se do kulturního života jako kritik a kapelník v Prozatímním divadle. V 50. letech ztratil sluch, ale po paměti dokázal složit většinu ze svých nejznámějších děl.

Mezi klíčová Smetanova díla patří symfonická báseň Má vlast a 8 oper, komické (např. Prodaná nevěsta a Dvě vdovy) i vážné (třeba Braniboři v Čechách nebo Dalibor aj.). Z komorní tvorby bych jmenovala Z domoviny (dvě dua pro housle a klavír) nebo Smyčcový kvartet e moll. Známá jsou i jeho klavírní díla, třeba koncertní etuda Na břehu mořském, České tance, cyklus Sny, salonní polky, z nichž jsou nejznámější Luisina, Bettina či Jirinková polka nebo Lístky do památníku, drobné skladby vždy věnované přímo konkrétní osobě, na kterou skladatel zrovna myslel.

Z klavírních skladeb mohu upozornit především na České tance. Jsou to dvě řady skladeb. První řada obsahuje čtyři polky. Všechny polky jsou stylizované, což znamená, že nejsou určené k tanci, ale ke koncertnímu provedení. Druhá řada obsahuje devět skladeb, které obsahují jako téma upravený úsek z národní lidové písničky, který se několikrát obměňuje. Např. je tam skladba Cibulička, kde lze dobře poznat písničku Hop hej, cibuláři, nebo skladba Obkročák, založená na písničce Nechoď k ní, pojď rač k nám, apod. Někteří autoři knížek uvádějí, že Smetana měřil pouhých 156 cm a měl drobnou postavu, takže mě překvapuje, že skladby jsou na hraní výrazně nekomfortní pro menší ruce a technicky náročné. Navíc využívají v některých pasážích dost nepraktická řešení, například velké skoky přes celou oktávu na klávesnici, i když by bylo možné hrát vše v jedné poloze...

Smetana uměl interpretovi jasně sdělit, co chce skladbou říci, a proto je hraní jeho skladeb interpretačně obtížné. Do hraní je potřeba dát hodně silné emoce a správně vyjádřit, co tou skladbou chtěl autor říct a co na to říkáte vy.