Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Běh pro mě není

    Tuto větu si říká hodně lidí. A nejvíce ji říkají ti, kteří běhat nikdy nezkusili. Je to taková chytrá výmluva, aby se nemuseli zvednout z křesla a "hejbnout kostrou". A abych řekla pravdu, mezi tyhle lidi jsem patřila i já.

    Ilustrační fotografie, © Profimedia.cz

    Vlastně mě ani nenapadlo, že bych kdy mohla sport do svého života zařadit. Hodiny tělocviku pro mě byly utrpením, které jsem nechtěla prožívat i ve svém volném čase. A protože jsem nikdy nebyla extrémně tlustá, stále jsem žila v domnění, že pohyb k životu nepotřebuji. 

    Jednoho krásného dne mě moje maminka přesvědčila, abych si s ní šla zaběhat. A ten běh se mi zaryl hluboko do paměti. Trať nebyla nikterak dlouhá, měřila asi tři kilometry. Řekla jsem si, že nemůže být problém něco takového uběhnout, a proto jsem se rozeběhla velice rychle.

    Tento počin se ale ukázal být velice chybným. Už po několika minutách jsem začala rudnout, chrchlat a dusit se. Maminka, která má o dobrých pětadvacet let a deset kilo více, byla v naprosté pohodě, a dokonce se zdálo, že si běh užívá. Zato já trpěla jak kůň a chtěla jsem to vzdát. Celý běh jsem hekala a modlila se, abychom už doběhly do cíle. Říkala jsem si, že běh skutečně není nic pro mě. Byla jsem již na pokraji vyčerpání, ale spatřila jsem místo, ze kterého jsme vybíhaly. Ten pohled mě naplnil neuvěřitelnou energií a já se rozeběhla tak, jako nikdy předtím. Předběhla jsem mamku a doběhla do cíle. 

    V tu chvíli jsem vyhrála sama nad sebou. Nemohu vylíčit pocity, které jsem zažila při skončení běhu. Celý běh byl pro mě utrpením, ale to finále, ta vlna radosti, to je prostě něco nepopsatelného. Tento běh mě donutil přemýšlet. Jsem mladá a štíhlá, ale nedokážu uběhnout tři kilometry bez toho, aniž bych se dusila. A vzhledem k tomu, že nemám astma, je chyba někde jinde. A ta chyba je v mé kondici. Zastyděla jsem se sama nad sebou, protože jsem netušila, jak špatnou kondičku mám. A rozhodla jsem se to změnit. 

    Začala jsem běhat sama, v přírodě. Běhám už více než tři kilometry, nedusím se, ale přesto cítím, že bych mohla svou kondici ještě zlepšit. Běh už pro mě není utrpením, ale radostí. Pravda, jsem líná vyběhnout a vždy hledám tisíc výmluv, proč zrovna dneska nejít běhat. Ale když se k tomu nakonec dohrabu a uběhnu svou trasu, jsem moc šťastná. Možná nejsem dobrou běžkyní, ale jsem rozhodně lepší, než ten, který běhat nikdy nezkusil.

    Autorka:

    Tento článek byl zařazený ke zveřejnění bývalým vedením Alíka, jeho úroveň tedy nemusí odpovídat současným redakčním standardům.

    » přejít do diskuze

    Diskuze k článku  (3)

    Příspěvek z 24. června 2015 v 19:59.
    zdenucha v něm napsala:

    Krásný článek

    Ahoj! Byla jsem na tom úplně stejně jako ty. Přišla jsem na to, že abych běhala sama někde po lese mám strach a po vesnici zase potkává spoustu lidí, které musím celá udýchaná zdravit. Začala jsem jezdit na kole. Každý den zhruba 45 minut. Zpočátku se mi nechce, ale pak jsem nadšená! A když dojde na běh, tak nemám žádný problém uběhnout i delší trasu :)
    Nalezněme si každý to, co nám vyhovuje :)

    zanulka11 v něm napsala:

    Ahoj!!!

    Ahoj, já bych spíš hledala výmluvy proč neběhat!!
    425
    Ps: Myslím že se to k tobě hodí.

    Rock_Lee13 v něm napsal:

    Podpora ke zdraví

    Ahoj Vendulo!

    Doporučuji ti, aby si zkusila jiný sport, když nerada běháš. Pohyb je pro život důležitý. Podle článku, který jsem četl ti navrhuji, abys začala sportem, která není příliš fyzicky náročný, jako je například rychlá chůze, tanec či jóga.

    Jinak ti přeji příjemné prožití neděle.

    pozdravem


    Jiří Kovařík