Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Běhostroj, kostitřas nebo bezpečník?

    vydáno  •  Sport · Věda a technika · Historie
    Věřte nevěřte, ale v letošním roce oslavil předchůdce kola 190. narozeniny! Právě ve čtvrtek 12. července 1817 německý baron Karel Friedrich Drais (1785 – 1851) poprvé předvedl dvokolový dřevěný stroj - velocipéd. Historicky první Draisova cesta vedla z Mannheimu do 22 kilometrů vzdáleného Schwetzingenu.

    Horská kola, historické kolo - Doprovodnou akcí závodu je páteční desetikilometrový prolog z Liberce do Bedřichova, v němž se objeví Josef Zimovčák na svém historickém kostitřasu., © Alík

    Bádenský lesmistr Drais to neměl u svých současníků jednoduché: lákalo jej stále něco zdokonalovat a vynalézat. Ať už to byl strojek na maso, jednoduchý psací stroj nebo třeba zrcadlo, s kterým uvidíte za roh. Do historie se však Draisovo jméno zapsalo až po té, co se podivínský třicátník začal objevovat v ulicích města výhradně na svém běhostroji – drezíně (Laufmaschine). Princip vynálezu rád na požádání vysvětlil a předvedl (dokonce i na dvoře ruského cara). Jen respekt sousedů si nikdy nezískal. Kdo to kdy viděl se takhle producírovat v lesnické uniformě!

    „V nohách,“ hájil Drais svůj systém přímého odstrkávání se nohama od země, „je více síly než v pažích!“ Jenže při stavu tehdejších silnic byla taková jízda, byť při rychlosti 10-15 kilometrů v hodině, spíše utrpením. Aby stroj mohl být patentován, musel vynálezce dokázat jeho užitečnost. Po rozbitých cestách trvala pouť poštovního dostavníku s koňmi z Karlsruhe k francouzským hranicím u Štrasburku 16 hodin. Drais tento čas zkrátil o čtvrtinu. Oněch 50 kilometrů urazil za pouhé čtyři hodiny!

    K těm, kteří si třetí nejrychlejší suchozemský dopravní prostředek (rychlejší byla jen lokomotiva a kůň) nedokázali vynachválit, patřil i básník Jan Kollár (1793 – 1852). Pozoruhodné líčení „cyklistického dávnověku“ přináší ve sbírce Slávy dcera.

    Drezína byl stroj dřevěný, bez šlapek, řetězu či pneumatik. Pařížský zámečník a kolář Pierre Michaux (1813 – 1883) přidal v 60. letech 19. století na osu předního kola kliky čili pedály. Při výrobě rámu kola nahradil Michaux dřevo železem. Sedlo upevnil na mírně ohnutou ocelovou pružinu. Angličané se jeho stroji smáli. Říkali mu boneshaker – kostitřas. Postupně se na základě úvahy, že čím větší bude přední kolo, tím delší vzdálenost závodník ujede na jediné šlápnutí, vyvinula tzv. vysoká kola. Dosáhlo se tak kýžené rychlosti, avšak nebezpečí pádu bylo veliké.

    Není tedy divu, že se na startech závodů v 80. letech 19. století stále častěji objevoval Rower Safety Bicykl (bezpečné kolo, krátce zvané bezpečník). Měl základní znaky jízdního kola jak ho známe dnes. Především to byla dvě stejně velká kola, osa s ložisky a pedály uprostřed stroje. Tlak nohou na pedály se převáděl řetězem obepínajícím převodník a pastorek na zadním kole, rám měl tvar lichoběžníku. A když irský zvěrolékař a vynálezce John Dunlop (1840 – 1921) přidal v roce 1888 gumové roury naplněné vzduchem, zdálo se, že dny vysokých kol jsou sečteny.

    Počet nových patentů šel do stovek (Bowdenova axiální brzda, blatníky, kola s paprsky drátěnými namísto dřevěných loukotí, ložiska válečková a kuličková, přehazovačka, dynamo...). Konečný cíl vývoje velocipédů naši předci na konci 19. století stanovili takto: Přijde ve chvíli, kdy „nebude již možno zvýšiti rychlost těchto vozidel a nebude již možno zmenšit jejich váhu.“ Jenže, kdy to bude?

    Autor: (7 let)
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (0)

    O tomto článku zatím nikdo nediskutuje. Buď první!