Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Ben nás měl ohlídat, ale nakonec jsme se o něj báli

    vydáno  •  Volný čas venku · Zvířata · Prázdniny · Soutěže
    Jednou jsme se s kámoši Vítkem a Davidem dohodli, že bychom někde mohli stanovat. Měli jsme to skvěle naplánovaný, ale čekala nás velká zkouška - přemluvit rodiče. Hned co se to dozvěděli, tak to zatrhli. Tak jsem šel za dědou, který říká, že dnešní mládež si musí vyzkoušet všechno, i když je jí teprve jedenáct let. Tak jsme to nakonec s dědovou pomocí usmlouvali...

    Československý vlčák, © Jan Tichý

    Sice jsme s klukama dostali asi tak 100 pravidel co nesmíme a co musíme ale byli jsme šťastní, že můžeme stanovat. Sbalili jsme si věci. Ani jsme to nemohli unést, kolik jsme toho měli: hry, knížky, mobily… No prostě všechno důležitý, co správný kluk potřebuje. Ale rodiče nám zkazili radost. Všechno potřebný nám vyhodili! Auta, knížky a všelijaké (podle nich) "serepetičky". Místo toho nám tam dali svetry, baterku a abychom neměli hlad, tak nám zabalili svačinu a pití.

    Znáte hrdinu?

    Připomínáme, že se blíží uzávěrka letošního kola projektu Dětský čin je 25. září. Více na www.detskycinroku.cz
    Kolem páté hodiny odpoledne jsme vyrazili. Našli jsme parádní louku jen necelých 500 metrů od našeho domu. Rodiče nám pomohli postavit stan a "zabydlet se". Zapálili jsme si oheň a opékali jsme si buřty. Zábava se rozjela, povídali jsme si a smáli se dědovým historkám z mládí. Blížila se devátá hodina večer a rodiče se už pomalu začali zvedat. A zase nás zasypali hromadou rad a zákazů. Hlavně maminky.

    Já s Vítkem a Davidem jsme se usmívali a poslušně kývali hlavami. Ale ve skutečnosti to šlo jedním uchem dovnitř a druhým ven. Rodiče byli té lásky a nechali nám tam Bena. To je Davidův vlčák. Sice je to ještě štěně, ale už je pořádně veliký. My tři jsme si lehli vedle sebe a Benovi jsme "prostřeli" deku u našich nohou. Ben ale ještě nebyl unavený, tak nás všechny olízal. Po 15-ti minutové "akci" jsme mu nařídili aby šel na své místo. Nechtělo se mu, pravda. Dělal na nás psí oči, ale nakonec poslechl.

    Ještě se nám ale nechtělo spát. Tak jsme si povídali hororový příběhy. Třeba o krvavé Máry, která na tebe vyleze ze zrcadla; o pirátské lodi, kterou když uvidíš na vodě, tak umřeš; o jedné dívce, která straší na silnici nebo o příšeře, která na tebe vyleze z rybníka. Schválně jsem je strašil povídkami o vodě, jelikož jsme u vody byli. A podařilo se mi to! Třásli se jak osiky.

    Před spaním jsme ještě pustili Bena udělat potřebu a pak jsme šli spát. Probudil jsem se něco po jedné hodině ráno. Chvíli jsem koukal do blba a pak jsem hladil Bena. Po chvíli se probudili i kluci. Potřeboval jsem na záchod, ale oni mě přemlouvali ať tam nechodím, že na mě vyleze příšera z rybníka. Neposlouchal jsem je a jen jsem se zasmál. Pak jsem si řekl, že si z nich vystřelím. Vylezl jsem ze stanu a pět minut byl ticho. Pak jsem vlítl do stanu jak tornádo a začal jsem ječet. Byli vyděšení a pořád se mě ptali co je a co jsem viděl. Já jsem jen rychle dýchal a měl jsem v očích strach. Pak jsem jim řekl, že jsem viděl na rybníku pirátskou loď a že umřu.

    Československý vlčákZačali vyšilovat a tulit se k Benovi. Ten chudák nevěděl, co se děje. Už jsem to nevydržel a vybuchl smíchy. Kluci po chvíli pochopili, která bije a urazili se, že jsem si z nich vystřelil. Ale zlobili se jen asi deset minut. Pak se tomu začali smát taky. Usínali jsme s veselou náladou, ale já jsem moc usnout nemohl. Něco mi říkalo, že kdybych usnul, zmeškal bych něco důležitýho…

    Blížila se třetí hodina a já pořád neusínal. Najednou začal Ben kňučet. Já to pochopil. Chce jít na záchod. Tak jsem ho pustil ven a nechal mu otevřený stan. Myslel jsem, že utekly asi tak 3 minuty, ale uplynula čtvrthodina. Vylezl jsem ze stanu a volal na Bena. Tohle nebylo normální. Ben by se už dávno vrátil…

    Uslyšel jsem něco jako štěkání a vytí z nedalekého lesa. Ale nechtěl jsem tam jít sám. Tak jsem vzbudil kluky. Davida jsem nemohl vzbudit. Spal strašně tvrdě, ale Vítka jsem po chvilce probudil. Ale nebylo mi to nic platný jelikož prohlásil, že nikam nejde. Tak jsem musel vyrazit sám. Vzal jsem si baterku a šel jsem. Nebudu lhát. Bál jsem se a jak! Byl bych blázen kdybych se nebál. Ale Bena jsem musel zachránit.

    Šel jsem až do lesa. Rvalo mi srdce, když jsem slyšel Benovo kňučení. Našel jsem ho celkem lehce. Když jsem viděl co se mu stalo… Ocas mu uvízl v pasti na srnky (nebo co to bylo). Snažil jsem se ji otevřít. Šlo to těžko. Dokonce jsem schytal od Bena pár kousanců, ale neměl jsem mu to za zlé. Chápal jsem co teď prožívá. Jeho kousance celkem bolely, ale snažil jsem se na ně nemyslet. Po chvíli jsem ho vysvobodil. Ocas měl zakrvácený. Nesl jsem ho ke stanu, kluci byli vzhůru.

    Vítek Davidovi všechno řekl. Byl jsem na ně naštvaný, jelikož mi nepomohli.Obvázal jsem Benovi kolem ocasu jedno tričko. Nevím, připadalo mi to správný. A šel jsem s ním domů. Davida s Vítkem jsem tam nechal. Celou cestu jsem Bena utěšoval slovíčkama jako Neboj, všechno bude dobrý... Myslel jsem si, že Ben ztratil vědomí, tak jsem přidal na kroku. Za chvíli jsem byl doma. Máma jen spráskla ruce a Bena nějak ošetřila. Maminka na mě poznala jak moc se bojím. Nedělám to často, ale vyplakal jsem se jí na rameno. Ujistila mě, že všechno bude OK.

    Tu noc už jsem nespal ve stanu, ale doma. Ležel jsem v posteli s Benem a poslouchal jeho dech. Pořád jsem si ho hladil do té doby než jsem usnul a on krátce před mým usnutím mi olízl tvář, jako dík (podle mě), že jsem ho zachránil.
    Uvědomil jsem si, že mám Bena hodně rád.... Bylo mi jedno jestli se kluci tu noc beze mě báli. Celý týden jsem se s nimi nebavil, jelikož jsem nechápal, jak mohli Bena nechat ve štychu...

    Dětský čin roku

    Příběh, který poslal Tomáš Lukeš ze Žďáru nad Sázavou, získal ocenění v letní soutěži Hrdina letních prázdnin, kterou vyhlásil server Alík.cz ve spolupráci s projektem Dětský čin roku

    Autor:

    Tento článek byl zařazený ke zveřejnění bývalým vedením Alíka, jeho úroveň tedy nemusí odpovídat současným redakčním standardům.

    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (29)

    Trecool v něm napsala:

    tyjo!!!

    Jak jsito dokázal já bych tam sama nešla nebo bych omdlela!!!!!... jsi fakticky hrdina..4

    Příspěvek z 17. října 2011 v 11:42.
    LauraLu v něm napsal:

    chválím Tě

    Ahoj, Tomáši. Jsi šikovnej kluk s dobrým srdcem a věř, že strach je dobrá věc ´=)

    Příspěvek z 8. října 2011 v 10:40.
    PETZblogers v něm napsala:

    Bléé

    Ben je hodnej a hezkej25