Milý čtenáři, náš Miky bude mít brzy své čtvrté narozeniny a tak jsem se rozhodla, že mu sepíšu jeho všechny triky, které už nám provedl. Sem píši jen ty nejlepší, protože kdybych měla vypsat všechny, zabralo by to určitě pět stránek. Doufám, že se alespoň trochu pobavíte.

Miky, lovec citrusů

Jak už je o bíglech známo, mají nesmírný apetit. Náš Mikoušek není žádnou vyjimkou, spíše má abnormální chuť ke všemu, co je podle něj jedlé. Jednou, když jsem vynášela koš, se náš pejsek rozhodl, že si něco uloví. Mikoušek si teda vzal něco žlutého a v jeho psích očích se rozzářila radost. Byl na sebe velmi hrdý. Zalezl si tedy do své pozorovatelny (tak já říkám jeho pelíšku, protože ho má na takovém místě, kde mu nic neunikne) a rozhodl si ten svůj úlovek pořádně vychutnat. Jenže to bylo kyselé a ani našemu bíglíkovi to nechutnalo!!! Nevím jestli zjistil, že to byl citrón, ale mysleli jsme si, že ho to od takových akcí odradilo, ale to byl jen náš chybný dojem.

Mikouškův suchárkový ráj

Jak už víte, náš Mikouš je prostě číslo. Jednou, když jsme ho na hodinku pustili z očí, už si zase vymyslel plán, jak se dostat k jídlu. Měl totiž jednu moc oblíbenou pochoutku, své suchárky. Ve skutečnosti to jsou piškůtky, ale protože hezky křupou, dostaly přezdívku suchárky.

No a tak šel do kotelny, kde je měl uložené ve svém pytli. Využil situace a povalil ten pytel. Pytel byl velmi těžký a tak tady máte další důkaz, že ačkoliv jídla od nás dostával až až a ještě vždy nějakou tu pochoutku navíc, za jídlem šel stále. Klidně i 7 dní v týdnu, 24 hodin, ve dne i v noci. Když se pytel povalil, rozsypal se. My máme doma takovou dózu na jeho granule a suchary, abychom nemuseli chodit každý den do kotelny. Miky si tedy klidně mohl každý den pro ně zajít a pak se k nám nic netušícím vrátit.

Když jsem šla za týden do kotelny, nasypat mu jídlo, Miky se mnou nešel. Bylo to velmi divné, i náš Miky se poslední dobou choval jinak. Byl už objednaný k veterináři. Když jsem dorazila do kotelny, spatřila jsem takový nepořádek, který podle mojí mamky nedokážu udělat ani já. Najednou mi do sebe všechno zapadalo.

Miky není naštěstí nijak nemocný, ale jen přejedený těch sucharů, které si po celou tu dobu bral ze svého suchárkového ráje. Tak jsme ho od veterináře odhlásili a pytel jsme zvedli do výšky, kde na něj náš čtyřnohý miláček nedosáhl a nepořádek uklidili. Na Mikyho jsme se však nezlobili, protože se vytrestal sám, bolením břicha. Naštěstí byl zase brzy jako rybička.

Doufám, že jste se trochu pobavili a zasmáli nad tím, co dokáže vymyslet pejsek.