Alíkovina

Bílí hadi dobili Šostýn

vydáno  •  Čtenáři píší Alíkoviny
Žila jsem tak nudným životem, že si to ani nedokážete představit. Pak přišla zpráva, že 43. skautský oddíl Bílí hadi bere členy už od 3.třídy.

Skauti, © Čilli

V říjnu 2012 však přišel (skoro) nejšťastnější den mého života: Trochu roztřesená jsem přišla do jejich klubovny. Všichni se mi představili a hráli jsme hry. Od té doby si připravuji hry a také je hraji, učím se spoustu nových věcí.

Uměl bys poskytnout první pomoc, uvázat dvojitý rybářský uzel nebo zorientovat mapu? Určitě ano, ale s pomocí skautů. Na Bíle hady nikdy nezapomenu, vřele vám doporučuji také začít chodit. Určitě vás nezklame. Zde je ukázka jednoho zápisu z naší kroniky:

Rytířské hrátky na Šostýně

Když jsme ráno přijeli do Kopřivnice, vrcholky okolních kopců se ztrácely v mlze, ale před polednem se počasí vybralo a zavládl nádherný podzimní den. Vyrazili jsme na Šostýn, kde jsme strávili několik následujících hodin. Nejprve jsme dali dohromady, co kdo o zřícenině zjistil, načež družiny zdramatizovaly každá jednu místní pověst.

Poté jsme se pustili do hry, kdy do obleženého hradu letadla dodávala zásilky potravin. Tentokrát to na celé čáře vyhráli zásobovači nad obléhateli. Využili jsme středověkého prostředí a řekli si něco o rytířích a při další hře jsme se seznámili s jejich zásadami.

Přes Raškovu vyhlídku jsme pokračovali do Janíkova sedla. Během oběda jsme si povídali o symbolice skautského kroje a sbírali václavky, přičemž se rozpoutala zajímavá debata na téma, jakým hudebním nástrojem by bratr Václavka vzal po hlavě toho nezbedníka, který by kopal do václavek.

Šyška zorganizoval nelehkou hru na všímavost a s Papoušky shrnul zásady chování v přírodě. Poté vypukla netrpělivě očekávaná hra Dobývání pevnosti s hadrovými míčky a kartonovými štíty vyrobenými na předchozí schůzce.

Sehráli jsme několik kol, střídali se v rolích obránců a útočníků. Boje byly dramatické a pevnost se podařilo uchránit asi jen dvakrát.

Úbočím Červeného kamene jsme sestupovali do Štramberka. Cestou jsme si zahráli ještě hru, při níž se rytíř na koni pokoušel prutem trefit do kroužku zavěšeného na provázku.

Zopakovali jsme si také jedovaté houby a rostliny a v závěru cesty došlo i na hru Nálety. Před šestou hodinou jsme se spokojení loučili ve Studénce.

Autorka:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (0)

O tomto článku zatím nikdo nediskutuje. Buď první!