Mamka chtěla malého pejska do bytu - antialergického. To znamená, že na jeho srst nemůžete mít alergii a chlupy nepouští. Tak nám jednou mamčina kamarádka poslala fotky jejího barevného boloňského psíka a hned jsme věděli, že chceme právě toto plemeno. Vyhledali jsme si příslušný kontakt na chovatelku tohoto plemene a měli jsme štěstí - zrovna měla jednu fenečku těhotnou. Uběhly asi 4 příšerně dlouhé měsíce a pejska nám mamka přivezla jako překvapení!

Pojmenovali jsme ho Tedýsek (Teddy, Tedynek, Tedulínek) a rázem se stal miláčkem naší rodiny, dokonce i mamky. Ze začátku jsme si s bratrem mysleli, že to bude takový ten typ rozmazleného gaučového psíka, ale to jsme se mýlili. Teď už mu je 9 měsíců a za nic bych ho nevyměnila. Chodíme do lesa, běháme spolu, chodíme ven. A jak je chytrý - za měsíc jsem ho naučila, aby si kňučel u dvěří, když potřebuje čůrat, a pak jsem ho naučila "sedni", "ke mně", "fuj" a "dej".

Je prostě úžasný. Je s ním hodně práce, ale stojí to za to. Je to malý boloňáček, kterému bije v těle srdce velké dogy. Proto nepodceňujte malé psy.