Alíkovina

Bouřky - moje slabina

vydáno  •  Příroda
Odmalička se hrozně bojím bouřek. Je to taková moje malá slabina. Jinak se máločeho bojím. Když jsme jednou byli ve škole a začala veliká bouře, hrozně jsem se bála. Posměváčci okamžitě využili příležitost: "Se bojíš bouřek, Lea? Si snad děláš srandu, ne. Pche, bouřek se nebojí ani moje tříletá ségra."

Blesky při noční bouřce nad Prahou (13. července 2011), © MAFRA

Nejhorší na tom všem bylo, že jsme s kamarádkou měly lavici nejblíže k oknu, a tak jsme všechny blesky nejlépe viděly a všechny hromy nejvíce slyšely. Kamarádka, se kterou jsem seděla v lavici, se taky bouřek velmi bála. Když už jsme se tak lekly, že jsme na celou třídu zaječely, paní učitelka už toho měla dost a přesadila nás k řadě ke dveřím. Moc nám tím ale nepomohla. Hromy jsme stále slyšely, i když méně, a blesky jsme stále mohly vidět, i když málo. Oknu jsme se snažily vyhnout očima. 

Jak se chovat při bouřce?

Když vás venku zastihne bouřka, snažte se najít úkryt v budově.

Pokud jste někde v přírodě, rozhodně se neschovávejte pod osamělými stromy nebo převisy skal.

Nezůstávejte na kopcích a holých pláních a nekoupejte se v řece či rybníku.

Za bouřky není dobré ani utíkat nebo mít u sebe kovové předměty, které fungují jako hromosvod.

Stále nás ale čekala ještě jedna nesnesitelná hodina, ve které jsme se ani náhodou nemohly soustředit. Tento den plný nesnesitelných hromů a blesků ale hodně rychle skončil. Další den už bylo krásně. Vůbec nebylo poznat, že včera byla taková hrozná bouřka. Sluníčko hřálo o sto šest. Sotva jsme vešly do prosluněné třídy, už k nám přiběhla kamarádka. Holku, která se nám včera posmívala, začala strašně pomlouvat. 

Už jsme chtěly něco namítnout, že zas tak pomlouvat ji nemusíme, ale posměváček k nám přišel dříve, než jsme stačily cokoliv namítnout. "Omlouvám se vám. Moje mamka se bouřek taky hrozně bojí a ukázala mi jednu knihu o přírodních katastrofách. A o bouřkách tam byla taky kapitola." Nezmohly jsme se na žádná slova. "No, a začala jsem se bouřek taky bát." Přiznala. Poděkovaly jsme jí za omluvu. 

Problém byl v tom, že ji celou tu dobu poslouchal zase další posměváček. Začal ji pomlouvat. Celé to zastavila holka, která se nám posmívala minule. Ukázala jí knihu, kterou jí půjčila mamka. A tak se už potom nenašel nikdo, kdo by se nám kvůli strachu z bouřek posmíval. Ráda byhc všem posměváčkům vzkázala: Nejdříve se podívejte na své chyby a až pak hledejte chyby v ostatních.


Autorka:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (118)

Příspěvek z 31. července 2012 v 17:04.
Maxulle v něm napsala:

hezký článek

To už je život - někdo se bouřek bojí, někdo ne. Já se jich nebojím, ale mám z nich respekt a kdykoliv nějaká bouřka je, hrozně mě to láká k oknu.
Myslím, že vůbec není nic špatného na tom, že se bouřky bojíš. Nejsi první ani poslední, je to lidské se něčeho bát. Někdo jiný se bojí pavouků nebo hadů, jiný zase bouřky. Každý má z něčeho takovou malou fobii - někdo ze tmy, někdo třeba jen z toho, že je někdo okrade...všichni mají strach a vsadím se, že kdyby při velké bouřce nějaký hrdina, co se ti posmíval, zůstal venku, rychle by běžel pod maminčinu sukni a bál by se, až by si nadělal do kalhot.
Nic si z toho nedělej, každý má nějakou slabinu a tou tvou jsou bouřky, tak z nich máš strach. A kdo se ti směje, je nakonec ten největší zbabělec.
Moc hezký článek!

Příspěvek z 24. července 2012 v 19:55.
Orkiela v něm napsala:

Bouřka

Ani se Ti nedivím, bouřek se sice nebojím, ale chápu ty, kteří ano.
Asi Tě děsí hromy, ale každý se bojí něčeho, kdyby se moji spolužáci dozvěděli, že jsem se ve svých desíti letech bála vlastního stínu, zamávali by se mnou a ihned bych byla středem všech posměchů.3

Příspěvek z 14. července 2012 v 16:18.
Maximum12 v něm napsala:

Moc neee.

Já se bouřek moc nebojím.Uklidňují mě.Hlavně při spánku.21