Bude vždycky jiný. Narodil se předčasně z dvojčat, oba to byli chlapečci a ten druhý nám po třech týdnech umřel. Vojtíškovi se nedařilo dobře, dostával epileptické záchvaty, oslepl na obě oči. Jak nám rostl, projevila se i mentální porucha a autismus. Autista je člověk, který se chová trochu jiným způsobem. Například Vojta nesnáší hlasité zvuky, bojí se cizích lidí, napije se jen ze své skleničky, neobleče si neznámé oblečení, nikdy si nesedne na cizí židli.

Pokud byste něco takového po něm chtěli, začne příšerně křičet a dá to velikou práci ho uklidnit. Někdy se nám to ani nepodaří, musí potom dostat uklidňující léky. Brášky jsem se dřív i bál. Postupem času jsme si ale na sebe zvykli, dokážu odhadnout jeho chování. Když si chce hrát, vymýšlím mu pohádku, můžeme hrát i polštářovou bitku, smějeme se spolu. Rád poslouchá písničky.

Pokud nemá náladu, dávám na něj pozor, aby si neublížil, třeba se i nepokousal. Půjčuje mi svoje hračky, on mi na oplátku ničí ty moje. Jenom je mi trochu líto, že Vojtíšek nemá žádné kamarády, cizích lidí se hodně bojí. Já ale cítím, že mě má rád a nejsem doma sám.