Nevím, jak přesně vyjádřit citové pouto, které vznikne mezi sourozenci. Upletený provaz z prvních krůčků, společného dětství, vzájemného hašteření a pak jistoty, že můžu kdykoliv zavolat a brácha řekne jednoduchou větu - "no tak jo, já přijedu".

Jako malé děti jsme hodně soupeřily a spíše se rvaly, než si hrály. Pamatuji si i moment, kdy jsem bratra vytočila tak, že mi dal pár facek. Já zase vyprávěla rodičům, že zlobí ve škole a občas si hodně věcí přidala a vymýšlela neuvěřitelné historky a žalovala na něho...

poradna alík radí dětem A poradí i těm, kteří právě řeší sourozenecké spory. Zjistíte, jak si usmířit starší ségru, jak urovnat hádku s bráchou a co platí na malého žalobníčka.

Když dostal brácha první motorku, já vyfasovala jen horské kolo a náš vztah se tím moc nezlepšil. Nedovoloval mi kamarády z jeho party, do kterých jsem se opakovaně zamilovávala. Denně naznačoval, jak jsem nemožná, příšerná, děsná... a snad nikdy nic nepochválil.

A pak šel na vojnu. No jo, můj brácha byl ještě na vojně. A najednou se mu hrozně hodily dopisy od ségry, telefonáty, návštěvy, balíčky. Vyprávěl mi o všem, co se tam děje, provolala jsem s ním všechno kapesné. A když se vrátil, poprvé jsme se pevně objali a zjistili, že ten samostatný rok byl pro nás vlastně strašný.

Mohla bych tu psát o tom, jak jsme spolu jeli vodu, chodili na plesy a povídali pod širákem. Oba jsme dospěli a zjistili, že mít sourozence je prostě něco, co se nedá nahradit. Pavel, tak se můj brácha jmenuje, je už velký. Má své dva syny a ti se také občas hádají a rvou a trápí. Ale také se mají moc rádi, jako všichni bráchové.

Jaké to je Štěpán, 14 let Můj brácha je mladší o tři roky. Připadá mi hodně ulítlý a jeho nápady moc nechápu. Často mi leze na nervy a jsou dny, kdy bych ho nejraději zazdil. Jenže o víkendu si spolu můžeme zahrát fotbálek, chodí mi fandit na utkání a mezi lavičkama řve nejvíc ze všech. Neumím si bez něj představit zápas. Já ho mám vlastně rád. Sára, 11 let Mám starší ségru a nesnáším ji. S ničím mi nepomůže, jen na mě křičí. Žaluje rodičům. Já bych brala být jedináček. Iveta, 8 let Nemám sourozence, ale moc bych chtěla. Je to tak šílený - být sám!

Sourozenci

• nežijí vedle sebe, přesto o sobě stále vědí
• nemusí se vzájemně poslouchat, ale občas přijmou dobrou radu druhého
• mají společné rodiče, vzpomínky, přátele
• někdy spolu nekamarádí, ale jejich láska je přesto pevná jako skála

Přemýšlím, co pro mě můj bratr vlastně znamená. Jak nejlépe popsat tu naši spojitost. On umí dobře mlčet, poslouchat, když brečím a nechci nic slyšet. Pohledem mi říct, ať se nebojím, že pomůže, když bude potřeba. Brácha je pevný bod v mém životě.

Už zapomínám na naše boje, hádky, křivdy a řádění. Pojí nás desítky dnů, kdy jsme spolu marodili na rozloženém gauči a pili lipový čaj. Prázdniny, kdy mě učil jezdit na kole a já jeho plavat pod vodou. Strašidelné večery, kdy já se bála a on nechal svítit lampičku až do rána...

Latinské přísloví (myslím si, že platí i pro sestry):
Bratr mající oporu v bratru je jako opevněné město.