Když nám na začátku filmu uvaděčka řekla, že film je pro věkovou skupinu 8–10 let, byl jsem trochu skeptický, jestli mě, jako odrostlého dospěláka, dokáže příběh zaujmout. A hned na začátku musím napsat, že tvůrcům se dílo neskutečně povedlo. Pokud bych měl navnadit potenciální diváky k návštěvě kina, tak v tomto případě bych nevolil cestu, že popíši či převyprávím děj a pak doufal, že čtenáře zápletka zaujme natolik, že se vydá do temných promítacích sálů, aby spatřil na vlastní oči to, co se slovy popisuje vždy jen povrchně.

V případě tohoto filmu zvolím spíš obecnější popis, abych nevyzrazoval děj a abych zbytečně nespojleroval, až se do kina na tento film vydáte (schválně nepíšu „jestliže“, ale „až“, protože věřím, že to vážně stojí za to a že půjdete). Dle mého názoru se jedná o skutečný horor. Komediální horor. Označení „strašidelná rodinná komedie“, jak jej nazývá autor, je v tomto případě plně na místě – rodiče se v kině nudit nebudou, nebudou jen doprovodem jako u jiných dětských filmů, nýbrž plnohodnotnými diváky. Takže jestli máte horory rádi, a to i jako dospěláci, tak je to kousek pro vás a skoro jistě nemůžete být zklamáni.

Gabča s Ondrou v cukrárně, © Tomáš Pavlíček a Kateřina Karhánková

Děj se pozvolna rozjíždí, jako by se jednalo o banální příběh, kdy dvanáctiletá Nikča a její mladší bráška Tomáš řeší obvyklé problémy svých vrstevníků a člověk očekává, že děj sklouzne do předvídatelných kolejí. Jsou doma sami a mají pod postelí Bubáka. Z toho se přece nedá udělat pořádný film. Nebo že by ano? Jenže ouha. Film není zas až tak předvídatelný, jak by se mohlo zdát. Hned zpočátku je naznačeno několik situací, kdy jsem si říkal, že teď se zcela jasně stane to či ono a k mému překvapení nic.

Vypůjčím si situaci z jiného filmu, rádoby komedie, kdy nastrojená žena v bílých šatech a na podpatcích jde na venkovní hudební koncert, ale celé to tam je po dešti rozbředlé, rozbahněné a ona... ona spadne do bahna a umaže se, no jako fakt hahaha (ironicky). Vtip, co by nečekal snad jen marťan, a celá situace byla pro mě jako pro diváka tak trapná, že mi bylo trapně za autora, „vtipe, vylez“ si člověk v takový moment říká a nechápe, proč by se něčemu takovému měl smát, když vše k té „pointě“ směřuje tak strašně okatě, aby to pochopila i automatická pračka, a proč to ten autor vůbec dělá... to fakt ne... ano, to fakt tady nenastane.

Zde čekáte na očekávatelnou pointu a nedočkáte se. Autor si s vámi vyloženě hraje a vy si říkáte, že teď... tak teď už... a ono ne. Místo toho přijde něco neočekávaného či neočekávatelného. Dospěláci se baví, děti jsou v napětí po celou dobu filmu, některé nevydrží a vstávají v záplavě napětí ze sedadel – tak moc film dokázal zaujmout. To se týká komediální stránky filmu.

Maminka s tatínkem, © Tomáš Pavlíček a Kateřina Karhánková

Neplatilo to úplně o strašidelné stránce, kdy jsem si několikrát během filmu říkal, že teď by se mohlo stát něco (ne, neprozradím, hezky se jděte podívat), ale že by to bylo moc drsný, že to by se do dětského filmu nehodilo – a ono se to stalo. Ono se to vážně stalo! No neke, vždyť to je pro děti! To mi vyloženě vyrazilo dech a překvapilo mě to. Hororově film graduje až do úplného konce. Bubák, který je před diváky zprvu ukryt a tajen, se nakonec vynoří v plné kráse.

Krvavé scény jsou přece jen kvůli cílovému publiku eliminovány, ale ne v každém hororu je vše naservírováno na stříbrném podnose se všemi detaily. To nejdrsnější, co se děje za zavřenými dveřmi, si zkrátka musíte domyslet. Někde vzadu v hlavě mi celou dobu hlodal červík pochybností, že když je film i pro děti, tak to přece nemůže být tak drsné a čekal jsem, jak z toho autor vybruslí. Nakonec vybruslil. Musel. Zde byl pohádkový motiv na konci jednoznačně rozeznatelný. Ale pokud v posledních pěti minutách filmu budete muset třeba odběhnout na záchod, tak to pro vás skončí jako plnohodnotný horor.

Nikča, Ondra a Gabča se chystají na boj, © Tomáš Pavlíček a Kateřina Karhánková

Ona to je asi právě ta drobnost „dobrý konec“, která z hororu dokáže udělat pohádku. Vždyť původně pohádky byly hororové povídačky pro dospělé a až přidáním dobrých konců se z nich postupně staly pohádky pro děti. Nakonec jsem si tedy oddechnul, že svět je ještě v pořádku.

Tak, a teď nevíte nic. Musíte do kina. Budete se bát, ale hlavně se budete smát. Hodina a půl, kterou si spolu užije celá rodina.

Klady

• originální pojetí „pohádky“
• pro celou rodinu
• humorný humor
• kontinuální gradace

Zápor

• v samotném závěru se autor přece jen nějakým klišé nevyhnul

Celkové hodnocení

Nebál bych se jít s bodováním hodně vysoko. Určitě přes 80 %, ve svém žánru pět tlapek z pěti a procentuálně klidně 98 %. Jako sólo dospělák bych si lístek na film pro děti asi nekoupil, a přitom zde jsem se bavil daleko více než na jiných filmech určených výhradně pro dospělé. Velmi kvalitní a povedený kousek. Pokud se nestydíte, klidně jděte i bez dětí, nebo pokud nemáte vlastní, půjčte si od sousedů a vyrazte.

Trailer