Alíkovina

Bulharsko očima 13leté holky

vydáno  •  Cestování

Už několikrát jsem v Bulharsku byla. Letošní rok nebyl výjimkou. Co se mi líbilo a nelíbilo, se dozvíte v tomto článku.

North Beach - Bulgaria, © Verča-22

Do Bulharska jsem letěla už šestkrát. Vždy jsem byla ta, která se těšila nejvíce. Letos tomu tak nebylo. Já s taťkou jsme tam jet nechtěli. Jediná máma se těšila na jedenáct dní odpočinku a válení si „šunek“ na pláži.

Všechno to začalo na začátku léta. Máma nám neustále říkala o známých, kteří jeli na dovolenou k moři. Já s taťkou jsme si mysleli, že budeme mít „pohodové“ prázdniny plné výletů na kole. Chtěli jsme jezdit po památkách, trénovat, závodit a užívat si.

Byla už téměř polovina srpna. Máma taťkovi posílala skoro pořád last minute zájezdy. Nakonec se rodiče dohodli, že na dovolenou pojedeme. Moje představa byla týdenní dovolená někde u moře.

Paní v cestovní kanceláři rodičům hned nabízela zájezdy na deset a více dní. Vybrali jsme zájezd do Bulharska na jedenáct dní, konkrétně do oblasti Primorsko.

O dva dny později jsme na letišti čekali na odlet. Já v letadle i usnula, protože bylo brzy ráno. Z letadla všichni cestující včetně nás vystoupili při svítání, za příjemného mořského vzduchu. Následovalo krátké čekání na zavazadla a cesta autobusem k hotelu. Vybalili jsme, rozhlédli se po hotelu a šli na pláž.

Náš hotel ležel na jižní straně Primorska zhruba třicet metrů od pláže. Primorsko je malé městečko, které má dvě třetiny svého území okolo pobřeží. Během posledních sedmi let se tu počet hotelů zvýšil o více než polovinu. Velká část lidí zde žijících mluví bulharštinou, ale znají i základní fráze z češtiny, němčiny a polštiny. Anglicky tu mluví většinou mladí lidé. Ovšem lépe rozumí americké angličtině. Pracují hlavně v obchůdkách na hlavní turistické třídě a v zemědělství. Nejbližší vesnice je Kiten.

Zhruba po dvou dalších dnech jsme si navykli na denní režim. Ten byl takový, že ráno před snídaní mě a taťku čekal dvacetiminutový běh po místní kolonádě. Zdejší kolonáda vede po pobřeží, kdy z jedné strany silničky pro chodce je Černé moře. Na druhé straně pak stojí skalnatý malý útes. Mezeru mezi mořem a silničkou vyplňují veliké kameny. Na kamenech jsou sem tam barevné malby slavných, většinou evropských osobností.

Kameny s obrázky u pobřežního chodníku v Primorsku, © Pralinka2

Dále na řadě byla výborná snídaně. V hotelu vařili obdivuhodně. Já si většinou dávala bulharský jogurt se zralým ovocem a müsli. Cesta k pláži nám trvala vždy malou chvíli, tak jsme chodili s malým množstvím věcí. Věděli jsme totiž, že se vždy můžeme vrátit na hotel pro potřebnou věc.

O Bulharsku je známo, že jsou zde větší vlny. My měli poměrně štěstí. Červená vlaječka se na Severní pláži tak často neobjevovala. Na Jižní pláži byly vlny podstatně větší. Tam se nemohlo ani chodit moc hluboko do moře, protože zde byly písčité propadliny, které se neustále měnily.

Obědy byly výborné. Připravovali tu grilované maso, spousty salátů a zákusků. Odpoledne jsme trávili opět na pláži, kde jsem já pravidelně, alespoň jednou za den posilovala. Na večeři jsme chodili při západu slunce. K večeři jsem si po jídle vždy dala po hlavním jídle smetanovou zmrzlinu.

S rodiči jsem hrála při západu slunce tenis nebo ping-pong. Když už byla tma, tak jsme chodili do centra. Bylo tam strašně moc obchůdků se vším, na co pomyslíte. Mezi výběrem jídla převládaly mořské plody. Z restaurací zněla hudba, na ulici to krásně vonělo a v amfiteátru skoro každý den hrály živé kapely.

Z větších výletů bych chtěla zmínit dva, a to pochod do Kitenu a výlet na lodi. Do Kitenu jsme šli pěšky. Vydali jsme se pěšky, přes městské uličky, na Jižní pláž. Šli jsme po pobřeží až ke skalám, kde jsme přešli na málo frekventovanou silnici. Cesta byla do vesničky dlouhá přibližně tři kilometry. Hezké bylo, že silnice vedla takovým jakoby houštím, ze kterého prosvítaly paprsky odražené od moře. V Kitenu jsme se podívali na luxusní hotel a nákupní třídu. Poté jsme šli zpět.

Druhý výlet byl lodní. Pluli jsme na jachtě jménem Big boy. Krom nás se ještě plavili čtyři Poláci a manželský pár z Německa. Velmi se mi líbili dva menší delfíni, které jsem viděla plavat kolem naší jachty.

Příjezd do přístavu, © Verča-22

Poslední den na pláži jsem postavila dva trochu jiné hrady z písku:

Trochu jiný hrad z písku, © Verča-22

Trochu jiný hrad z písku, © Verča-22

Dovolenou jsme si užili. I přesto, že jsme původně měli jiné plány.

Autorka: (13 let)
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (6)

Příspěvek z 28. prosince 2019 v 8:40, upravený vzápětí.
Adee v něm napsala:

B-):-D:->:-D:-D:-DB-)vážně jste si mysleli že jsem to nečetla:-D:-D???

Příspěvek z 27. prosince 2019 ve 13:58.
sabrielka v něm napsala:

TY* hrady jsou fakt dobrý

Příspěvek z 27. prosince 2019 ve 13:51.
risa v něm napsal:

Super článek!